Svíčka I.

Vydařený příspěvek do soutěže Svíčka. „A kdy si přejete nastoupit?“ zeptal se nakonec ředitel Městského muzea. V té chvíli pochopila, že je přijata. Nutně potřebovala práci, nastoupila právě do prvního ročníku studia historie, ale její finanční možnosti byly omezené. Otec na ni neplatil alimenty a schovával se bůhvíkde v zahraničí, matka vydělávala jako uklízečka jen málo a ještě musela po svém bývalém manželovi splácet dluhy. Anně nezbývalo nic jiného, než si na studium vydělat. Když se dozvěděla o konkurzu na pomocnou sílu v Městském muzeu, okamžitě se přihlásila. To by bylo něco pro ni! Nejenže by měla stálý plat, ale navíc by získala i praxi ve svém oboru. Podařilo se, byla přijata. První semestr prožila jako ve snu, aby ne, když se plnil její...

Království Araxie – VII.Ustaraný generál

„Cóže?! Řekněte to ještě jednou!“ Kapitán byl celý bledý. Snažil se něco vykoktat, ale marně… „Tak on se dostal do královskýho vězení?! Mluv přece – stojíš před generálem! Nebo tě mám nechat popravit?“ Kapitán na sucho polknul. „Je to tak, pane,“ vysoukal ze sebe. „A to řikáš jen tak?!“ „Ale pa-pane, určitě to byla jen provokace, žádný vězeň neutek ani se nic neztratilo, moji muži šli hned po něm, nestačil udělat vůbec nic,“ vypálil ze sebe kapitán. „Opravdu?“ Zeptal se generál. Rysy na jeho tváři trochu změkly. Kapitán si toho všiml a trochu se usmál. „On – dostal se jen do oddělení C, nikam jinam…“ „DO ODDĚLENÍ C?!“ Zařval generál....

Království Araxie – VI. Vloupání

Netyka odsunul těžký litinový poklop od kanálu. Na hlavu mu dopadlo matné světlo pochodní a ozářilo smradlavé kanály pod ním. Když se vyplazil na studenou podlahu chodby královské věznice, nebyl si už vůbec jistej, zda to byl dobrej nápad. Statečnost a odhodlání ho nějak opustily. Ono sice byl mocnej čaroděj… ALE PRÁVĚ SE VLOUPAL DO NEJTĚŽŠÍHO KRÁLOVSKÝHO VĚZENÍ!!! Jen klid, uklidňoval se Netyka. Jsem velkej a obávanej mág, nebo ne?! Když mě někdo chytí, tak ho začaruju…nějak. Určitě si vzpomenu na čarovnou formuli, něco jako simsala-bim nebo tak nějak. A potom už- „STUJ! Kdo seš!“ Netyka strnul. Tak rychle to nečekal. Někdo stál za jeho zády. Jen klid, Netyko, říkal si. Určitě na něco přijdeš. „Tak slyšels? Co tady na chodbě děláš!!...