Království Araxie – VII.Ustaraný generál

„Cóže?! Řekněte to ještě jednou!“

Kapitán byl celý bledý. Snažil se něco vykoktat, ale marně…

„Tak on se dostal do královskýho vězení?! Mluv přece – stojíš před generálem! Nebo tě mám nechat popravit?“

Kapitán na sucho polknul. „Je to tak, pane,“ vysoukal ze sebe.

„A to řikáš jen tak?!“

„Ale pa-pane, určitě to byla jen provokace, žádný vězeň neutek ani se nic neztratilo, moji muži šli hned po něm, nestačil udělat vůbec nic,“ vypálil ze sebe kapitán.

„Opravdu?“ Zeptal se generál. Rysy na jeho tváři trochu změkly.

Kapitán si toho všiml a trochu se usmál. „On – dostal se jen do oddělení C, nikam jinam…“

„DO ODDĚLENÍ C?!“ Zařval generál.

„Aa-ano, ale tam přece nic není.“

„Že není?! A co stále zamčený dveře? Dostal se přes ně?!“

Kapitán zaváhal. „Nu…“

„Tak co?! Dostal se přes ně nebo ne?!“

Kapitán věděl, že bude lepší jít s pravdou ven. Generál měl špehy všude a určitě by se to k jeho uším dříve či později doneslo. Jen nevěděl, proč je to tak důležitý. Před lety, když byla ta místnost natrvalo uzavřena, tvrdil generál, že uvnitř není vůbec nic. Jeden jeho podřízený, který tomu nevěřil a odvážil se o tom veřejně zapochybovat, byl popraven. Od té doby už věřili všichni.

„Tedy,“ promluvil kapitán, s pohledem upřeným na špičky vlastních bot, „ty dveře byly trochu pootevřený…“ K vlastnímu zděšení si všiml, kterak se generálovo obličej nad ním začíná nebezpečně zbarvovat. Snažil se ještě zachránit situaci a tak pokračoval: „Snad se mechanismus rozpadl časem, ty dveře jsou již léta zavřeny tak, jak jste osobně ráčil přikázat. I když, je zde malá možnost, že by to byla práce Netyky,“ připustil nakonec. „Ale naštěstí, ať se chtěl pokusit o cokoli, nepovedlo se mu to,“ konstatoval s nadějí. „Nestačil vůbec nic udělat. Prohledali jsme celou místnost a uvnitř po něm nezbylo nic, vůbec nic.“

Generál zařval. „Áááááááá!!! Jak je tohle možný?! Jste tlupa budižkničemů, všechny vás dám popravit! Zmiz mi z očí! HNED!“

Generál zuřil. Tahle nepříjemná zpráva ho zastihla zrovna, když se chystal jít za králem, aby ho informoval, jak daleko je s pátráním po Netykovi. Jakoby nestačilo, že se po něm slehla zem, a on nemá nic, čím by krále uspokojil! K tomu tohle. To někdo odskáče, tím si byl jistej. Zatraceně jistej. Postará se o to.

Generál vstoupil do rozlehlé audienční síně, udělal pár kroků a pak se zastavil. Jediným gestem královy ruky se místnost vyklidila. Generál přistoupil blíže k pódiu.

„Á, můj oblíbený generál,“ řekl král a vykouzlil na tváři široký úsměv. Seděl na svém zdobeném trůnu a prsty netrpělivě ťukal do opěradla. „Doufam, že máš pro mě konečně nějaký výsledky.“

Generálovi vyvstaly na čele krůpky potu. Tato situace byla pro něho krajně ošidná. Věděl, že bude muset vynaložit všechno svý úsilí, aby nerozčílil krále příliš, neboť i když měl na krále velký vliv, stále si nemohl být zcela jistý svou pozicí, která nebyla neotřesitelná. Král byl slabý, ale velice snadno se rozzuřil…Příliš snadno. A pak padaly hlavy.

„Ztratil jsi řeč?“

„Ehm,“ odkašlal si generál „konečně jsme trochu postoupili ve vyšetřování.“

„Věděl jsem, že je na tebe spoleh. Tak povídej! Už jste ho dopadli?“

Generál zalapal po dechu. „To ještě ne, pane králi, ale potvrdilo se podezření, které jsme dostali už dříve z jednoho zdroje.“

Král zbystřil. „Jaké podezření? Snad ne-“

„Ano, to nejhorší ze všech. Ten čaroděj se sešel s vaším ex-komorníkem. A možná spolu dokonce spolupracují.“

To krále vyvedlo z míry – Prchalův případ krále vždy vyváděl z míry. Prchal byl jediný kdo věděl jejich tajemství a nezaplatil za to životem (kromě Hrabivce, vzpomněl si nyní). Prchal byl jediný, kdo věděl o Hrabivcovi. Naštěstí sám byl bezmocný, to král dobře věděl. Ale ve spojení s Netykou? To už byla vážná hrozba.

Ale, kdopak za to může? Jeho tělem se rozlila vlna zlosti. To generál ho stále uklidňoval, že Prchal nepředstavuje nebezpečí! To generál selhal v pátrání po něm! To generál selhává v pátrání po Netykovi! A teď tohle!

Vybuchl: „Neplatim tě snad za to, abys podobným hrozbám zabránil?! Neměl jsi snad dopadnout Prchala? Neměl jsi dopadnout Netyku? Místo toho, místo toho je necháš, aby proti mně kuli plány!“ Král se odmlčel. Zadíval se na generála, který navenek stále vypadal sebejistě. Uklidnil se trochu. Ještě něco neřek., napadlo ho. Proto je tak klidnej. Unikly mu krůpěje potu, které generálovi stékaly po čele.

„Jak jste se tu informaci dozvěděli?“ zeptal se král.

„Zjistili jsme, že Netyka ví o Hrabivcovi.“

„Opravdu?“

„Dokonce nějak zjistil, kde ho držíme. Strážnej, kterej měl Hrabivce na starost-“ „Měl?“

Generálův zvučný hlas ztrácel na síle a teď už skoro šeptal. „Pane… Netyka osvobodil Hrabivce.“

Na rohu ulic, chlapec, prodávající noviny, hlásal: „Hrozný Netyka zas udeřil,… Kdo zastaví Netyku,….Zraněný hlídač promluvil…“

„Koukam, že se to rozneslo,“ řekl Netyka zahalený do dlouhého pláště a s širokým kloboukem na hlavě, z pod kterýho koukaly jen oči, kterýma podezřívavě pátral kolem sebe.

Prchal se usmál. „To ano. Nestává se často, aby se někdo vloupal do nejstřeženějšího vězení v zemi.“

Netyka samolibě pokýval hlavou.

Prchal se nemoh dočkat až uslyší podrobnosti. „Jak to tedy včera probíhalo?“

„Výborně,“ odpověděl Netyka s profesionálním úsměvem na rtech. „Potkal jsem jen jednoho hlídače.“

„Vážně? A co jste udělal?“ Zděsil se Prchal.

„Nic zvláštního – zůstal na živu.“

Prchal sebou při těch slovech malinko trhl, ale záhy pokračoval: „A to-, ehm, tu záležitost…“

Netyka se usmál. „Přesně podle plánu.“

„Výborně, pane Netyko. Bude z vás pravý hrdina.“ A Prchal se uklonil až k zemi.

Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat

Post Views: 45

Autor : Džarda dne 03/14/2010 | Království Araxie | 0 komentářů