Řeka v Tobě teče
Z jemných tónů výšin pramene, po aurických oblázcích a plochy kamene pramení Tvá nekonečná láska a vděčnost, jíž je vždy pro všechny dost. Tichá, krásná, melodická, z hlubokého pramene tryská; řeka, co vždy v Tobě byla úžasně mě osvěžila. Dala mi sílu v cestě z hor pokračovat, hrubé skály snadno přeskakovat, červené květy prsty pohladit, skrze nádherné nížiny s řeknou jít. Zde se řeka líně točí, všichni do ní rádi vkročí, by celé tělo a duši pohladila, a úžasné zázraky zanechala. Tahle řeka se stala láskou mou, excelentně představená...
Slzy pro polštář
Slza teče po tváři, ve tmě tiše zazáří, usedne jak na oltáři, v jamce, na tvém polštáři. Ta láska, co kdysi byla, v hloubi srdce dodnes žila. Kapka krve však sdělila, že se láska navždy ztratila. Krvavá ruka, slabé světlo, Boží muka či snad peklo? Nevíš, kdy už bude konec a zavládne příměří, kdy osud rozezní zvonec a starý cit zvítězí. Mezitím však zloba, hněv, zhyzdí jindy krásnou tvář a pak další bolest, krev, rozpozná tvůj polštář. Kdy odložíš kapesník? To je asi ve hvězdách. Čteš si tupě rozcestník, pořád bloudíš na cestách. Sníš o bílých nevěstách, ale cítíš smutek. Mateřský cit, kde měl stát, odtamtud už utek. Slepě chodíš po světě, hledajíc naději. A očima dítěte nehledá se snadněji. Už nevěříš na anděly, že nějaký přiletí, ale stále naivněji chceš věřit i...
Na to se pije nejlépe
Bojím se svítání, té růžovosti mladých rtů a bělosti prsou. Mé spočívání v nečinnosti odhodlané důvěrnosti jak pohřbený v nevinnosti rozbité na tisíce kusů jen a jen mou rukou. Bojím se velkých gest co přináší velká slova o lásce, osudu a tobě. Stojíme na rozcestí čelíme volbě cest a je nejvyšší doba odpustit sám sobě. Tak připijme si konečně! Šampáněm nebo i čímkoli. A už nikdy, nikdy společně ať už budeme kdokoli.
Svět Jiných
Každý z nás měl jistě nějaký ten dětský sen. Někdo si přál být popelářem, jiný kosmonautem. Hráli jsme si na svoje vysněná povolání, na maminky a tatínky, na pejsky či na hrdiny. Ale časem se všechna tahle alternativní realita začala podlamovat a bořit, až z ní do dnešních dnů zbyly jen trosky ukryté hluboko v našem nitru. Je to smutné. Ale ještě smutnější je, že když si snažíte své sny podržet a nedovolíte jim, aby se zničily, mají vás za blázna. Strčí vás za mříže a vezmou vám veškerou vaši volnost. Nikdy nemůžete mít obojí a s volbou vám nikdo neporadí, ta je jen na vás. Realita nebo snění? Většina z nás si zvolí realitu, protože je všeobecně považována za ten pravý svět. Ale co když tomu tak není? Co když mají pravdu Ti Druzí?Malá Jessie seděla na parapetu a...
Láska
Bojuj, dokud žiješ, život jde dál, ale ty nic nezažiješ. Stojíš tu opodál. Koukáš kolem sebe, jak vše se řítí do zapomenutí, nikdo si nevzpomene na tebe. Tvé srdce zůstává bez povšimnutí. Láska ho opustila a tebe zničila. Není tu nikdo, nikdo, kdo by tu prázdnotu vyplnil. Tma a strach budou tu dlouho, stále ses neprobudil. Srdce pro lásku je uzavřené, rána se nezahojila. Už nikdy nebude celé, láska ho zničila…
Vrbový proutek
Přečtěte si pravidla nejnovější soutěže čítárny Pod vrbou. Nejprve bych chtěla popřát hezký den všem, kteří čtou toto oznámení, a tedy ještě nezapomněli, že pod vrbou stojí čítárna. Chci vám slíbit, že pod vrbovým listovím se zase začíná něco dít. Mým dnešním úkolem je seznámit vás s pravidelnou měsíční soutěží čítárny Sub Salix, která se nazývá Vrbový proutek. O co vlastně jde? Na konci každého měsíce bude vypsána anketa pro všechny obyvatele hradu. Zde budou mít možnost poslat hlas jednomu z děl, která během uplynulého měsíce na Sub Salix vyšla. Autor povídky s největším počtem hlasů – a pokud jich bude hodně, tak i těch, které se umístí na druhém a třetím místě – pak získá odměnu. Odměna? O čem je řeč? Autor vítězné povídky se může celý měsíc pyšnit putovním...
Do poslední kapky 4.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *Ten den si řekla, že ho po tak krásném víkendu překvapí. Uvaří jeho oblíbené jídlo – hovězí roštěnou s novým bramborem, poté si obleče něco, čemu se zrovna nedá říkat ‚oblečení‘, když odhaluje tolik částí těla a udělají si pěkný večer. A jak tak stála s taškou s erotickým prádlem v jedné ruce a s čtvrtkilovým kusem hovězího v ruce druhé, otevřela dvířka poštovní schránky a to všechno protáhl tenký ostrý drát a přeřízl vše na malé části....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
