Do poslední kapky 4.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *Ten den si řekla, že ho po tak krásném víkendu překvapí. Uvaří jeho oblíbené jídlo – hovězí roštěnou s novým bramborem, poté si obleče něco, čemu se zrovna nedá říkat ‚oblečení‘, když odhaluje tolik částí těla a udělají si pěkný večer. A jak tak stála s taškou s erotickým prádlem v jedné ruce a s čtvrtkilovým kusem hovězího v ruce druhé, otevřela dvířka poštovní schránky a to všechno protáhl tenký ostrý drát a přeřízl vše na malé části....
Povalentýnská samota
Příspěvek do stejnojmenné soutěže. Stála u okna a žmoulala potrhanou valentýnku. Občas se na ni podívala, ale číst ji nemusela – znala nazpaměť, co v ní stálo. Ještě před pár dny byla šťastná, těšila se až odešle zamilované psaní. Celé hodiny přemýšlela, jaká bude Lucasova reakce. Vyfantazírovala si ji od užaslého pohledu v jeho očích, až po vášnivé polibky u jezera… Nemohl ji přece odmítnout, po všem, co řekl, jak se choval! Po tváři jí skalnula slza, následovaná dalšími. Jak moc se zmýlila… Včera, právě když své psaní odeslala, přiběhla za ní Lucia, nadšeně mávající valentýnkou… Znovu se podívala na obálku v ruce. Prý...
A pak to přijde
Příspěvek do soutěže Drabble trénink 1, které mělo obsahovat větu Půlnoc dnes voněla krásně. Stála opřená zády o strom, jemně se usmívala. Půlnoc dnes voněla krásně. Čerstvý vítr, který jí cuchal černé vlasy, přinášel ohlasy z dalekých končin a otevíral nové možnosti. Cítila tu příležitost, jež se blížila, a plně si ten pocit vychutnávala. Jen klidně stála a čekala. Ne netrpělivě, spíš odhodlaně. Vševidoucím pohledem přejížděla po obzoru, očekávala jeho příjezd. Těšila se, až se objeví jako malý bod v dáli, jen o něco tmavší než temně modrá obloha. Jak se bude blížit a jeho silueta nabude tvaru, jak dlouho nebude s to rozeznat jeho tvář. Ale nakonec ho pozná. A pak to...
Jak Alysha a Angie zachránily Bradavice – část první
Z mimořádných důvodů úkolu do Literárního semináře se k vydání dostává i fan fiction inspirované světem HP.Byl krásný zářijový den. První den. Na nádraží King’s Cross bylo živo. Všude po nástupištích byli lidé. Mladí, staří. Dospělí, děti. Všichni někam jeli. Mezi ně patřily i dvě jedenáctileté dívky, obě hnědovlásky. Stály před nástupišti 9 a 10 a rozhlížely se kolem. Jako by něco hledaly, ale ostatní lidé si jich nevšímali. Kdo by si všiml dvou malých holek. Asi čekají na rodiče. Kdo ví? Ony dvě věděly své. Nečekaly na rodiče. Ti s nimi nešli. I když jde o takovou slávu jako je první nástup do Bradavického expresu! Jim to bylo jedno, měly vlastní hlavy. Obě. První byla živel a druhá? Ještě vetší. Obě měly s sebou velký kufr plný kouzelnických věcí, vedle...
Kalamář
Báseň z pera havraspárské autorky Trishy Thompson.Zas vstupuji do krásy smutné tváře, kdy z očí mi teče, jak ze zátky kalamáře. Schod po schodu vstupuji do zšeřelé místnosti. Pode mnou roklina. Veškeré mé štěstí a slávu odhodím mu do klína. Mu, muži beze tváře. On všechny mé mašle úsměvů, zlomkem sekundy, představou jeho vůně, jen jak si na něj vzpomenu- -mašle splývají. Jen on mi je zas v pevný suk sváže. Jenže ty to nejsi. A postupem času, který nezastavím, váhám. Půjde ještě vůbec někdy ty tenké nitky svázat? Šlo by to – já stále doufám, že každá dírka a prasklina bude vyspravena dotykem tvých něžných úst. To by mi však polibek musel dát s opravdovou tváří muž. Jenže ty tu nejsi. A zas pozbyl jsi svou mladou tvář. A já už jaksi přestávám vnímat...
Oznámení
Bohužel jsem byla nucena z prostor čítárny odstranit několik svitků. Konkrétně jde o povídky Vzpomínka na mě, Tvá nejlepší přítelkyně, Klub umírajících a Tanec smrti. Anonymní komentátor, kterému bych chtěla touto cestou poděkovat, mě upozornil na to, že povídky vyšly knižně a tedy rozhodně nejsou originální tvorbou zde uvedené autorky. Doufám, že se nic takového opakovat nebude, ale že se naopak zdi čítárny zaplní kvalitní originální tvorbou z vašich brků. Hodně štěstí při psaní přeje Janel Weil
Malé holky a velcí kluci
Malé holky si sednou k počítači a píší slohovky o tom, jak je málo lásky a pochopení. Velcí kluci si sedají k počítači a píšou, jak hustě tenhle víkend pařili.Malé holky vstávají brzo, aby se hezky namalovaly a upravily vlasy. Velcí kluci vstávají a chodí pozdě, s rozcuchanými vlasy a vypadají ospale. Malé holky chodí po ulici a lížou lízátka. Velcí kluci sedí v parku a kouří. Malé holky píšou sms velkým klukům. Velcí kluci neodpovídají na sms. Malé holky spí s plyšovejma medvídkama. Velcí kluci spí s holkama. Jakmile velký kluk uviděl malou holku, řekl si: „Anděl“. Velký kluk zatoužil po malé holce.. zamilovali se do sebe a ona mu dala to, co chtěl. Řekl: „Líbí se mi hodně dívek, nemůžu být jen s jednou.“ Ona se usmála. Řekl: „Jsem...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
