Sněhová vločka pro celý hrad

Drazí obyvatelé hradu, ráda bych Vám touto formou popřála krásné nadcházející Vánoční svátky a nový rok. Nezapomínejte, že tyto dny mají být ostrovem klidu v jinak rušném životě každodenních záležitostí, i když to tak občas nevypadá… Zastavte se proto na chvíli, abyste navštívili své nejbližší, ať už příbuzné, lidi z koleje či kamarády. Ukažte jim, že jste tu pro ně. A oni tu pak budou pro Vás. Napořád. A protože jindy k tomu asi nebudu mít příležitost, ráda bych na závěr napsala – díky hrade! Díky, že tu jsi! Pro mě, pro nás, pro všechny, kteří hledají magické vědomosti, nebo jen vstřícné posezení u praskajícího krbu! Bez tebe by svět nás mnohých pozbyl kouzla barevné nevšednosti a stal by se o hodně chmurnějším… Díky! S přáním krásných Vánoc Siny de...

Třinácté okénko: (Ne)splněné vánoční přání

Ve čtvrtečním adventní zastavení Vám vrba předkládá příběh, jemuž bývá v čase vánočním častým němým svědkem. Drabble pro Vás sepsala Siny de Sorrow… * Netrpělivě přešlapovala skrytá ve stínu vrby. Kde je? Ztratil se dopis cestou? Opozdila se moje sova? Už dávno tu měl být! Nakonec se zoufale opřela o zasněžený kmen. Slzy jí zaplavily oči. Nemá mě rád… Tak je to! Se zoufalstvím zahodila malou krabičku a rozběhla se pryč. O chvíli později k vrbě dobíhá mladý muž a udýchaně se rozhlíží. Najednou ho cosi zaujme u kořenů vrby. Zabalený dárek. Tak přece ten dopis nebyl omyl. Nebo sen. Miluje mě! V srdci ucítil nával radosti. Ať už je kdekoliv, najdu ji! A s tou nadějí se chlapec vydal zasněženou závějí k hradu. Redakční úpravy provedla Helenia...

Pan Slepice

„Někdo si může myslet, že je vůl. Další zas může říkat, kdoví jaký není lišák. Jiný dokonce tvrdí, že je kanec. Tak se přeci nemůžete divit člověku, který si myslí, že je slepice.“ Každý se nějak narodí. Vybrali jste si snad, že budete člověkem? Ne. Tak vidíte. Já si zase nevybral, že budu slepice. Někdy si říkám, že je to docela nuda, stále stejná rutina. Ráno sezobat trochu zrní, k obědu se pak rýpat zobákem v něčem nepříliš dobrém a k večeři starý chleba. Škoda, že nejsem nějaké divoké kuře. Jen tak se toulat krajinou by bylo jistě fajn. Zažít různá dobrodružství, utíkat před zákeřnými psy, ozobávat zrní z klasů na poli… To by byla nádhera. Ale zase na druhou stranu, takhle se nemusím starat o svou obživu. Vždycky mi tu dají dost jídla a vody. Zkrátka v...

Svět Jiných

Každý z nás měl jistě nějaký ten dětský sen. Někdo si přál být popelářem, jiný kosmonautem. Hráli jsme si na svoje vysněná povolání, na maminky a tatínky, na pejsky či na hrdiny. Ale časem se všechna tahle alternativní realita začala podlamovat a bořit, až z ní do dnešních dnů zbyly jen trosky ukryté hluboko v našem nitru. Je to smutné. Ale ještě smutnější je, že když si snažíte své sny podržet a nedovolíte jim, aby se zničily, mají vás za blázna. Strčí vás za mříže a vezmou vám veškerou vaši volnost. Nikdy nemůžete mít obojí a s volbou vám nikdo neporadí, ta je jen na vás. Realita nebo snění? Většina z nás si zvolí realitu, protože je všeobecně považována za ten pravý svět. Ale co když tomu tak není? Co když mají pravdu Ti Druzí?Malá Jessie seděla na parapetu a...

Březnová balada

Balada o třetím měsíci v roce. Chladným březnovým ránem dívka rychle běží, okolí nevnímá a do vlasů jí sněží jemné vločky, které v zápětí roztají a vítr jí šeptá do vlasů potají: ,,Běž! Utíkej! Zachraň se!“ Dál sama klopýtá neznámou krajinou. – jak jen mohl na mě zapomenout pro jinou – Myšlenky ji ve skrytu duše mučí, jak hladový pes, srdceryvně skučí: ,,Běž! Utíkej! Zachraň se!“ Již má dost lidí a jejich útočného posměchu, v potemnělém lese, mezi stromy hledá útěchu. V srdci má rány, jak prostříleno bylo by kuší a stále jí ten neúnavný hlas křičí do uší: ,,Běž! Utíkej! Zachraň se!“ V rozplývající se mlze vidí strach ve své tváři. – ach, že jsem ti jen věřila, ty lháři – Unavená klesá do mechu a děsivá hrůza bez dechu...