DM 42 – Siny

Něco končí, něco začíná. Doplněno v bonusovém kole. Byl poslední prázdninový den a ona seděla schoulená na posteli. Vzpomínala, kolikrát už začaly prázdniny a kolikrát skončily. A zase už je škola za dveřmi. Jenže už to nebyla základka, kterou měla pár minut od domu. Nebyla to ani střední, kam letos mířila… Podívala se na sbalenou krosnu a div jí nevyhrkly slzy do očí. Letos jí čekala vysoká kdesi na druhém konci republiky. Nikoho tam neznala a ani nevěděla, jak to tam chodí. Zkrátka naprostý začátek, který se neúprosně přiblížil. A ona se vůbec netěšila. Nechtěla opouštět svůj domov, kamarády, rodinu… Už zítra… udělá ten velký krok do...

DM 34 – Siny

Čekání na minulost Doplněno v bonusovém kole. Věděla, že to takhle dopadne. Všichni kolem jí to přece stokrát říkali – Všechno, co uděláš, se ti jednou vrátí. Nikdy je nechtěla poslouchat, ale vždycky si uvědomovala, že mají pravdu. Jenže jí to bylo stejnak jedno. Život ji ani moc nebavil a lítala z maléru do maléru. Ale pak se rozhodla začít znovu. Utekla pryč od všeho, změnila se. Najednou svět nabyl barev a vypadal lepší. Našla práci, platila nájem a konečně opravdu ŽILA. Člověk může zapomenout na minulost….ale minulost nezapomene. A tak teď seděla na okraji skály a hledala jediný důvod, proč se navždy s tou minulostí nespojit....

DM 30 – Siny

Toujour pur Doplněno v bonusovém kole. ,,Já?“ Nasadila Jana svůj nejpřekvapenější výraz. ,,Pane řediteli, já to opravdu nebyla! Proč bych na tu zeď vlastně měla čmárat?“ ,,Nevěřte jí! Já jsem ji viděla!“ ,,Jak to můžeš takhle lhát! Kdo tě k tomu navedl?! Vždyť jsi byla moje nejlepší kamarádka!“ rozkřikla se Jana. ,, Vždyť…já…“ začala vzlykat a pan ředitel ji samozřejmě gentlemansky utišoval. ,,Amari! Takové křivé obvinění! Radši mlčte a běžte pryč!“ Janu samozřejmě vyvedl před školu, vysvětlil jí, že si vůbec nemusí dělat starosti, že si je vědom, že Amari ji jen chtěla pomluvit…. A tak sotvaže za ředitelem zaklaply dveře, Jana se rozesmála z plných...

DM 35 – Siny

V zajetí múzy Doplněno v bonusovém kole. Kreslil celou noc. Načrtával tváře ze svých snů, stínoval jejich nepřesné obrysy. Sotva dokončil jeden, už mě na paměti další. Levou rukou si zalil kávu a pravá už dodělávala tu tajemnou kápi.V bytě bylo šero, žaluzie zatažené, sotva by zjistil, že už svítalo, kdyby někdo nezaklepal na dveře.,,Filipe? Dělej, ujede nám autobus…“ Další ráno, zase do školy. Ale ne, dnes ne! Teď přece nemohl odejít, když měl tolik nápadů a tak jen odsekl:,,Jdi sám, mám chřipku.“Ale sotva ticho ponurého pokoje vyrušil hlas, múza zmizela.,,Zatraceně!“ vzpomněl si náhle.,, Na tu závěrečnou písemku z matiky přece nesmím...

DM 36 – Siny

Tři oříšky pro nikoho. Doplněno v bonusovém kole. Konečně jsem se vracel domů. Byl to tak zvláštní pocit, procházet se po těch letech znovu rodným městem.Mnoho se změnilo. Neměl jsem však čas se tím příliš zabývat. Spěchal jsem domů, k rodičům, k sestře, k mým nejdražším. Tady za tím vysokým panelákem by měl být ten náš. Jenže… není. Jsem tu správně? Ano, támhlety houpačky poznávám. Zastavoval jsem lidi, ale každý mi odpověděl stejně: ,,Ten panelák už není.“A pak jsem to pochopil i já.A tak jsem zahodil těch pár dárků, co mi cestou cvrnkly do nosu, do koše. Ty neúžasnější dárky… byly rázem dárky pro nikoho.