Březnová balada

Chladným březnovým ránem dívka rychle běží,

okolí nevnímá a do vlasů jí sněží

jemné vločky, které v zápětí roztají

a vítr jí šeptá do vlasů potají:

,,Běž! Utíkej! Zachraň se!“

Dál sama klopýtá neznámou krajinou.

- jak jen mohl na mě zapomenout pro jinou -

Myšlenky ji ve skrytu duše mučí,

jak hladový pes, srdceryvně skučí:

,,Běž! Utíkej! Zachraň se!“

Již má dost lidí a jejich útočného posměchu,

v potemnělém lese, mezi stromy hledá útěchu.

V srdci má rány, jak prostříleno bylo by kuší

a stále jí ten neúnavný hlas křičí do uší:

,,Běž! Utíkej! Zachraň se!“

V rozplývající se mlze vidí strach ve své tváři.

- ach, že jsem ti jen věřila, ty lháři -

Unavená klesá do mechu

a děsivá hrůza bez dechu

konečně mlčí.