Na to se pije nejlépe


Bojím se svítání, té růžovosti
mladých rtů a bělosti prsou.
Mé spočívání v nečinnosti
odhodlané důvěrnosti
jak pohřbený v nevinnosti
rozbité na tisíce kusů
jen a jen mou rukou.

Bojím se velkých gest
co přináší velká slova
o lásce, osudu a tobě.

Stojíme na rozcestí
čelíme volbě cest
a je nejvyšší doba
odpustit sám sobě.

Tak připijme si konečně!
Šampáněm nebo i čímkoli.
A už nikdy, nikdy společně
ať už budeme kdokoli.

Post Views: 31
Autor : dne 10/12/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *