Alice: Nejpodivnější případ – 3. část
Alice zalapala po dechu a prudce se otočila. Stále za sebou viděla dveře vedoucí zpět do lesa. Ona sama však stála uprostřed náměstí. Navíc vypadalo úplně jinak, než byla zvyklá. Rozhlížela se kolem sebe a snažila se pochopit, co se děje. Všímala si, jak si ji lidé měří zkoumavým pohledem. Z některých cítila strach, z jiných odpor. Absolutně nechápala, co se děje. „Vítejte v Tajemném městě,“ pronesl ten neznámý muž. „Rád bych vás upozornil, že nebýt té holčičky, nikdy bych vám dveře neotevřel. Jste zde jen proto, abyste ji přesvědčila, že se má vrátit zpět domů. Mimochodem, já jsem Vypravěč,“ zakončil svůj monolog a napřáhl ruku k pozdravu. „Alice,“ vydechla Alice překvapeně a automaticky přijala nabízenou dlaň. „Co je to Tajemné město a proč na mě...
Alice: Kult zla – 3. část
Upozornění: Obsahuje podrobný popis vraždy a místa činu. Nevhodné pro čtenáře mladší 15 let. * A zlo se střetlo s dobrem Nadpozemská záře jediného nelidského oka postavy před ní Alici hypnotizovala a uváděla do stavu podobného transu. Celým jejím tělem prostupoval ledový chlad a začal ji svírat neúprosný děs. Hrůzná bytost zatím bez hnutí setrvávala na místě a vypadala jako by byla zamrzlá v čase a prostoru. Doteď se nepohnula ani o píď a nevydala ani hlásku. Je to člověk, stín, výplod Aliciny bujné fantazie? Najednou se, jakoby z okolní naprosté tmy, zhmotnil obrys postavy a naklonil se blíž ke k smrti vyděšené Alici, jež uslyšela sípavé oddechování a posléze hlas. Nebyl to však hlas člověka, zněl jako...
Alice: Hlas z minulosti
Alice seděla u okna svého bytu a v zamyšlení se nepřítomně dívala ven do tmy prozářené jen starým pouličním osvětlením. Nebylo ještě nijak pozdě, i tak ji ale překvapilo zazvonění telefonu, ze kterého se ozval známý hlas.„Ahoj, Alice, tady Alex. Poslyš, máš čas se zastavit za mnou na okrsku?“„Měla bych mít, proč?“„Jde o ten tvůj případ začátkem týdne, cos z něj chtěla poslat do laborky ty věci…“„Hned jsem tam.“ Alice se urychleně zvedla a vyrazila z bytu. Na ten telefonát čekala sotva pár dní, ale jako by to snad byla věčnost. Skoro se až musela ušklíbnout nad příhodnou shodou náhod, že se dočkala zrovna ve chvíli, kdy přemýšlela, za jak dlouho se asi dozví, jestli měla pravdu. Zanedlouho již Alice...
Alice: Druhý příběh
Alice znovu stojí pod studeným proudem sprchy a jako po každém vyřešeném případu se snaží uspořádat si svůj tok myšlenek, podívat se na ně znovu s chladnou hlavou (teď už i mokrou) a zanalyzovat je. Před očima se jí znovu začíná odvíjet ten strašný obraz stěn pocákaných starou zaschlou krví a stříkance stékající po stěnách. Co ji hned zpočátku zarazilo, byl fakt, že na zemi neležely žádné zkrvavené mrtvoly. Všude byly jen otisky malých dětských ťapek v písku. Alice se sama pro sebe pousměje, když si vybaví okamžik, kdy ji zavolali. Vlastně zavolal – ano, zavolal! První hlášení o něčem podivném v jeskyni uprostřed lesa slyšeli z úst toho děsivého… ehm… děsivě uhrančivého hraběte, který má v erbu prapodivnou divokou včelu. Stále ještě nezapomněla na...
Alice: Kult zla – 2. část
Upozornění: Obsahuje podrobný popis místa činu. Nevhodné pro čtenáře mladší 15 let. A městem kráčela Smrt Ve starém krbu praskal oheň a vrhal na protější stěnu pitoreskní stíny. Pět postav v hábitech, kukly na hlavě. Proti nim – šestá. Místností se rozezněl nakřáplý hlas.„Bratři. Nastal čas. Musíme dopomoci velkému dílu, za které bojujeme. Dnes. Teď. Každý z nás.“ Odmlčel se a chvíli se ozývalo pouze praskání ohně. „Ta, jež by mohla narušit naše plány, dnes zemře. A s ní šest pochodní a jeden nesvatý znak. Znáte místo. Znáte čas. Přineste mi relikvii krve a náš záměr bude spět ke zdárnému konci. Zan thokh ghan Narrug Sah!“ * Potemnělou chodbu v útrobách policejní stanice rozzářil pramen křiklavě zelených vlasů, patřících Alici. Ta,...
Alice: Minulost v borůvčí
Alice běžela lesem a následovala druhé drobné děvčátko. Sára měla rozpuštěné vlásky a v nich věneček z květin. Vypadala jako andílek. Alice připomínala spíše malého partyzána – už zase si stihla roztrhnout kalhoty, tričko i obličej měla umazané od borůvek, tedy válečných barev. Pobíhaly borůvčím, honily motýly, výskaly, jásaly. Najednou jako by Alice spatřila něco mezi borůvčím. Něco, co tam nepatřilo. Co tam nikdy nemělo být. Tvář? „Holčičky! Alice! Sáro! Poběžte, svačina!“ ozvalo se volání maminky, která čekala na palouku opodál. Vůně a chuť zapečených toustů a domácích sušenek rychle vyhnala z mysli podivný zážitek. Do paměti se však zaryl. Ten obličej. Brýle, skelné oči. Snad krev? Určitě jen šťáva z borůvčí. Určitě tam ten děda jen spal. Byl na...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
