Lenost
Z pera Cinexe Stara. -*- Znám jednu osobu, která by velice ráda usilovně pracovala na mnoha věcech, ale bohužel nemůže. Je to také osoba, která má takových vizí, že je možná až těžké si to představit. Moc by chtěla dosáhnout svých snů a vysokých cílů, ale popravdě, jsou opravdu daleko. Moc dobře vím, že si ta osoba stále říká „tak šup, jde se makat“ a ono nic. Jen polehává, sleduje mudlovská zábavná videa u kterých si nejraději dopřeje nějakou sladkost a říká si, že v tom přece není sama. No a momentálně nemluvím o každodenní prokrastinaci, ale o sobě a mojí neskutečně otravné všudypřítomné...
Pomluva – Drbna
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Žila jedna drbna, která na nikom nenechala nit suchou. Roznášení pomluv byla její oblíbená činnost a nikdo se jí nemohl rovnat. Nejenom, že pomluvy ráda vyprávěla dál, ale ona si je občas vymýšlela. Sousedka se objímala s hezkým mladíkem, a šup, byl z toho milenec jako vyšitý. Na pravdě nikomu nezáleží, každý je zvědavý na pomluvy. Všichni se před ní měli na pozoru, jen aby se nedostali na seznam pomluv, to by o tom věděl každý. Jenže jednou se drbna zapomněla učesat, rozcuchaná v županu vylezla ven ke schránce a sousedka jí viděla. Tak se sama drbna stala obětí...
Lehkomyslnost
Z pera Cally Torové. -*- Sklouzl se a nevšímal si, že to slonovi vadí. Měl štěstí, že ho slon netrefil, ale nemohl si pomoci. Pokaždé, když šel do zoo nebo někde viděl zvíře, vždy mu něco provedl. Ale naštěstí, nebo naneštěstí? Se mu nikdy nic nestalo. Až dodneška. Slon se ohnal chobotem znovu a protože to nečekal, nestačil se mu vyhnout. Nestalo se mu nic vážného, ale hned přeběhl do dalšího výběhu s žirafami a začal nanovo u nich. Byl tak lehkomyslný, že je tahal za ocas stejně, jako když jdete ke skleníkům utrhnout mrkev. Ani zvířat mu nebylo líto, nikdy nepřemýšlel nad důsledky...
Víra – Letní horko
Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Bylo horko, tráva žloutla a z cest se prášilo. „Potřebuju pít,“ plakala malá kopretinka, věšela hlavičku. „Musíš k potůčku,“ radila jí včelka, „tam je vody dost.“ Kopretinka posmutněla. Vždyť nemá křídla. „Neboj,“ chlácholila ji žížala. „Stačí se zanořit hluboko do hlíny, nemusíš nikam létat!“ Kopretinka však posmutněla ještě víc. Kořínky má krátké, jak se má dostat hluboko? „Musíš mít víru,“ pošeptal jí vlčí mák. „Pak přijde déšť a zalije nás.“ Tak kopretinka pohlédla k nebi a celým srdcem věřila v déšť. Pár dní to trvalo, ale nakonec přišel. Kopretinka plakala radostí. Někdy zkrátka není jiná možnost. Někdy můžeme...
Spravedlnost
Z pera Amandy Wright. -*- Když jsem se věnovala činnosti rozhodčí u nás na škole, byly to ty nejhorší zážitky a nejpodnětnější zkušenosti. Nebylo to snad tím, že bych neměla dostatečnou kvalifikaci nebo si nevěřila. Nejhorší byly vždy momenty, kdy hrálo naše kolejní družstvo nebo vlastně kdokoliv, koho jsem znala. Vidět jejich výrazy, když jsem si nebyla něčím jistá a přemýšlela, jak rozhodnu a reakce po tom rozhodnutí. Tolikrát jsem dostala vynadáno, zažila tichou domácnost a tolik pomluv za zády. Po několika letech na sraze mi však všichni uznali: „Jsi dobrý rozhodčí, tehdy jsem to nechápal, ale byla jsi jenom spravedlivá, máš můj největší...