Lenost
Z pera Enselis Ismenia. -*- Lenost – každý to známe, každý občas něco odkládáme. Ne proto, že nemáme čas, ale proto, že se nám prostě nechce. Někdy je o tolik jednodušší si říct: „To počká do zítra. Nebo do příštího týdne.“ A ano, může to být i pravda, jsou věci, které odklad snesou. Ale není lepší udělat to hned a mít pak volný čas? Často si říkám, když na poslední chvíli doháním resty: „Kdybych to udělala už předevčírem.“ Vždy pak přemýšlím, jestli jsem ten čas, který jsem ušetřila, využila rozumně, jestli mi ta lenost a odklad v něčem pomohly. Pravdou je, že to tak většinou není.
Trpělivost
Z pera Emy Talia. -*- Má nejpomalejší kroky ze všech. A mezi neřestmi a ctnostmi má nejvíce přátel. Každého vyslechne, na každého si udělá čas. Kráčí po mostě s rozmyslem, čas pro ni nehraje roli. Měří všem stejně, pro všechny má otevřenou náruč. Vždycky počká. Naproti vyskočí na most Lakomství. Má na sobě překrásný dlouhý splývavý plášť a kapsy naplněné vším možným. Pod tíhou všech věcí v kapsách sotva drží balanc. Naklání se ze strany na stranu. Trpělivost Lakomství podala ruku, podržela, tiše mu domlouvala, však nic naplat. Lakomství plnilo kapsy víc a víc, až most pod ním nevydržel a Lakomství bylo pohlceno řekou...
Lehkomyslnost
Z pera Eame Vórimar. -*- Žil jednou mladý muž, a ten si z ničeho nedělal hlavu. Jeho rodiče už nevěděli, co s ním. Střídal dívky a peníze vyhazoval z okna. „Kdyby utrácel za něco užitečného, ale on si kupuje hračky a obdarovává každou dívku, která se mu líbí,“ bědovala jednou matka. Otec se zamyslel a nakonec prohlásil: „Tak ho pošleme do světa.“ A tak učinili. Dali mu jen pár mincí, a ať se o sebe postará sám. Jeho lehkomyslnost na sebe nedala dlouho čekat. Hned v první vesnici vše utratil. Teprve, když neměl za co jíst a kde spát mu došlo, že takhle žít nemůže.
Zoufalství – U Anděla – VI.
Z pera Connora Iana McBrownniese. -*- Zámek, bránící lupičům dostat se do hostince, byl pryč. Sally si byla jistá, že tam ještě včera visel a žádné stopy po násilném vniknutí dveře nezaznamenaly. Bez váhání jsem vkročil dovnitř, Sally hned za mnou. Pohled na interiér hostince nebyl vůbec příjemný. Zničené stoly s lavicemi, rozházené zásoby jídla, propíchané sudy s pivem a další pohromy. Sally se ihned rozplakala, někdo zničil její zdroj obživy a jedinou památku na matku, první majitelku hostince. Nikdo by si nevšiml toho, co já. Na zemi se povalovala malá růže. Pachatelem je její manžel. To, že své zoufalství přenesl na Sally, ho bude...
Podvod
Z pera anonymního autora -*- Koupil jsem si nové koště, to staré tak muselo ze skříně pryč. Na inzerát u Chytráka zareagovala mladá čarodějka, že právě takové hledá. Na ceně jsme se dohodli, nejsem žádný zloděj, a tak za 3 galeony mohlo být koště její. S nadšením souhlasila a domluvili jsme si předání u Rosmerty. Čarodějka se mi líbila, chvíli jsme si povídali, když náhle koukla na hodiny a vzpomněla si, že už musí běžet. V rychlosti jsme si předali koště za tři zlaté mince, a pak už jen z okna vidím, jak mizí v dáli. Nezmizela však sama. Zmizely i mince! Leprikónské zlato! Podvodnice!
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
