Naděje – Má mě rád, nemá mě rád

Z pera anonymního autora.

-*-

„Tohle nemá cenu.“

Zorka s povzdechem odhodila kopretinu na hromádku k ostatním. Je zázrak, že v okolí vůbec nějaké zbyly. Marika jí věnovala povzbudivý pohled.

„A co ho jít zkusit oslovit?“ nadhodila kamarádka s nevinným výrazem a pohodila nenápadně hlavou směrem k hloučku chlapců, kteří opodál hráli fotbal.

„Zbláznila ses?!“ vyjekla Zorka pobouřeně. Marika bezelstně pokrčila rameny.

„Kopretiny tomu prdlajs rozumí,“ mudrovala, „jsou to jen kytky.“

Zorka se jí chystala odpovědět, ale najednou ji cosi kulatého praštilo do ramene. Prudce se otočila a chystala se, že si to s někým pěkně vyřídí, jenže…

„Ty jsi Zorka, viď?“

Stál tam Martin.