Víra

Z pera Emy Talia.

-*-

I sám most cítil sílu, pevnost té, která po něm vznešeně kráčela. I řeka se zjevně uklidnila, i ptáci létali pomaleji. Jakoby by všude panoval větší mír a klid. Láska prostupovala krajem, Víra kvetla. Na druhé straně mostu pomalu našlapovalo Zoufalství. S hlavou skloněnou, přes hlavu kápi. Došli k sobě. Ten pohled mrazil. Bolest  se zarývala ostrými drápy hlouběji a hlouběji. Víra slábla. O pár hodin později se začala topit. Někdy ani Víra nestačí, ani ta nejsilnější ze všech. Nestačí. Zoufalství, samo na mostě zvedlo hlavu. Všude ticho, prázdno, pusto. Něco se muselo stát… Křik ptáků ustal. Čas se zastavil.