Alice: Ďáblovo oko – 1. část
Voda jí stékala po celém těle. Alice si užívala příjemnou chvíli klidu. Vše ovšem přerušil zvuk ostrý jako ostříž. Někdo zvonil na zvonek. „Pravá chvíle. Opravdu pravá,“ povzdechla si Alice a rychle si na sebe hodila župan, doufajíc, že si člověk zvonící na zvonek nevšimne, že kromě županu na sobě nic nemá. Alice se snažila rychlostí blesku došourat ke dveřím na chodbu. V košíku odloženém na botníku vyhrabala klíče, které zasunula do zámku. Ve spěchu ji ani nenapadlo se podívat přes kukátko, kdo stojí za dveřmi. Otevřela dveře a rázem ji oslepilo světlo bijící do očí. „Zase ta zářivka. Opravdu nemůžou vyměnit zářivky za žárovky?“ nadávala Alice, aniž by si uvědomila, že mluví nahlas. Po chvíli si vzpomněla, že někdo vlastně zvonil. Ovšem nikoho již...
Alice: Den v ZOO
Autor: Felix Stone „Konečně doma.“ Jen co si to Alice pomyslela, začal zvonit v kuchyni telefon. Vypla vodu, pod níž se utápěla v myšlenkách na předešlé dny, a pomalu se vyloudala ze sprchy. Otřela si celé nahé tělo ručníkem s monogramem hotelu TØT.Vytáhla ze skříně nové spodní prádlo v černé barvě a začala se oblékat. Když byla téměř hotová, telefon zazvonil znovu. Bezděčně sebou cukla a pomyslela si: „Zase další práce…“ Přešla do kuchyně, zvedla telefon z kuchyňské linky a odpověděla do sluchátka: „Prosím?“Z druhého konce se ozval chraplavý hlas. „Dobrý den, dovolal jsem se do detektivní kanceláře slečny Alice?“ Po krátkém rozhovoru Alice zjistila, že muž se jmenuje Rico. Ten přišel nedávno o bratra,...
Alice: Láska mezi žihadly včel
„Konečně doma…“ Alice se sama pro sebe usmála, zhluboka se nadechla a při výdechu cítila, jak z ní odchází napětí. Dokonce se jí zdálo, že místo napětí nastupuje uvolnění smíšené s radostí. Takovou živelnou radost dlouho nepocítila. Roztočila kohoutek studené vody na maximum. Ostré studené jehličky jí kreslily tetování po celém těle a smývaly z ní události posledních dnů. Události, které už nechce zapomenout. Události, které navždy změnily její život! Ano – posledních dnů. Tak dlouho už nebyla doma. Když naposledy odcházela, byl den jako mnoho jiných předtím. Jen jí volali na náhlou konzultaci na místní policejní oddělení. Jejich hlas zněl tak nějak jinak než dřív, když ji volali k nevyřešeným případům. Ale s tím si hlavu...
Vyznání
Má nejdražší!Neumíš si ani představit, jako moc se mi tobě stýskalo. Po tvých nebesky modrých očích, kaštanově hnědých vlasech, které ti v půvabných loknách splývají až po lopatky, a po tvém úsměvu. Úsměvu, který máš na rtech vždy, když tě vidím. I kdyby na mě všichni byli rozzlobení a nikdo mi nedopřál vlídného slova, ty tady se svým jemným a uklidňujícím úsměvem budeš pořád. Má lásko! Nikdy neodkládáš tu starou knížku. Snad jsou to básně, které do ní vepsala ruka neznámého autora, které tě činí tak šťastnou. Básně o věčné lásce, milujícím objetí, sladkém polibku. O tiše šumícím lese, o zelené louce poseté drobnými barevnými kvítky pampelišek, pomněnek a jetele, o klidné hladině jezera. O ptácích, volně poletujících nad krajinou a zpívajících své písně; o hrdých...
Princeznou být
Drabble v básni s vyjmenovanými slovy po B sepsané do soutěže od Anseioly Jasmis Rawenclav. * Princeznou zakletou já chtěla jsem být,na prince čekat a s ním navždy žít.Do doby než přijde, v příbytku přežívata z nudy z nábytku prach stále omývat. Čas stále šel dále, já kráčela s ním.Najednou jen žiji a již málo sním.Nežiji v paláci, vlastní mám byt.A lásku životní, co vlastně víc chtít? Prý jsem člověk bystrý, co dokáže zázraky.Jak ale vejít mám do Aldormy za draky?Nechci tam na stálo, jen na krátkou chvíli.Vidět, jak mé postavy svůj život žily. Nezbývá nic, než jen na chvíli snít.A zase tou malinkou princeznou být. Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
