Nevinná tvár – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Olívia “Už zajtra!” pomyslela som si a nervózne som sa pohrávala s pramienkom vlasov. V hlave som si už asi po tisíci raz preberala plán. Premietala som si, kde všade máme veci, ktoré chcem zbaliť. Predošlé dni som behala po byte a zisťovala som, kde je čo ,aby som mala istotu a v deň úteku sa dokázala vážne zbaliť za pár minút. Nechcela som sa baliť skôr, keby Michala napadlo vtrhnúť do izby. Mohlo by nás to prezradiť a celý plán by sa pokazil skôr, než by vôbec začal. Chcela som ísť s Jurkom do krízového centra, kde by nám snáď pomohli. Aspoň som v to dúfala, lebo som nemala kam ísť a ani ma nič iné nenapadlo. Každý deň som potláčala strach z toho, že to nevyjde. Mohlo sa pokaziť toľko vecí, no snažila som...

Autor : dne 04/07/2019 | Nevinná tvár - D, 2019 Spisovatelské klání II | 0 komentářů

Nebezpečná láska – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Upozornění: Není vhodné pro čtenáře mladší 15 let. Obsahuje násilné scény. Anastazie  S cvaknutím dveří přišla i má nová noční můra jménem Kayla. Sebevědomě vstoupila do místnosti a aniž by se na mě podívala, přešla ke kovovému stolku. Chvíli po něm jezdila rukou a pak vzala něco, co bylo o dost větší, než předešlý skalpel – kuchyňský nůž. Pohrávala si s ním chvíli v ruce a pak se otočila směrem ke mně. Neřekla ani slovo a jen se spokojeně usmívala. Viděla, že se bojím a to jí dělalo ještě větší radost. Obešla mě a zastavila se u mých nohou. “Ne prosím ne! Nedělejte to! Snažně vás prosím!”, žadonila jsem. Tyto slova ale u Kayly neměly žádnou váhu. Odrhnula mi sukni a několika rychlými seky přejela přes...

Autor : dne 04/06/2019 | Nebezpečná láska - D, 2019 Spisovatelské klání II | 0 komentářů

Evropa – Nový svět – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! „Jak jsem mohla být tak slepá,“ honilo se jí hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než ona. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se ji to osudným! Cítila, co ji pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v její hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! „Jak jsem to mohla dopustit,“ pomyslela si. Únava a bolest svalů ji zalézala až do morku kostí. A vtom ji to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignovala, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslela. Padla na kolena a proudy slz jí začaly stékat po tváři. Bylo jí jedno, co za jejími zády prahne po její krvi, už neměla pro co dýchat. Taran ji...

Autor : dne 04/05/2019 | 2019 Spisovatelské klání II, Evropa - Nový svět - D | 0 komentářů

Jen jednou člověkem – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel.   Alespoň se mu to tak jevilo. Po chvíli se Derrick zvednul ze země v potemnělé, vlhké kobce, z jejíhož stropu pomalu ukapávala voda. Proboha, pomyslel si Derrick, už je to tu...

Autor : dne 04/04/2019 | Jen jednou člověkem - D, 2019 Spisovatelské klání II | 0 komentářů

Učedník Smrti – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musel vydržet! Jak jen mohl být tak hloupý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Měl pocit, že pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Nutit se do nich ani nemusel, utíkal jako o život. Jak jen to mohl dopustit, pomyslel si. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Bylo pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy nejspíš pomyslel. Probral se v parku. Zmateně zíral do koruny košatého stromu, hlava mu třeštila, jakoby ho někdo praštil kladivem a jediné, na co si vzpomínal, bylo, že už toho...

Autor : dne 04/03/2019 | Učedník Smrti - D, 2019 Spisovatelské klání II | 0 komentářů