Jak na narkomana VIII.

Všechno bylo naprosto příšerné. NE, ještě hůř. Bylo to růžově šokující. Sledovala jsem Míšin neustále klesající úsměv, když do sálu stále ne a ne vstoupit kluk ve žluté košili. A věděla jsem, že jak mi vyprchá nikotin z těla, budu i já nucena hledat nějakého vyčnívajícího kluka svojí stupidní myslí, která se bohužel probudí. Po parketách pobíhaly první páry a úzkostně se držely za ruce, aby jeden druhého neztratily. To jim asi ještě nedošlo, jaká tohle bude otrava. Navzdory nesouhlasnému mručení ředitele, který mě propaloval pohledem skrz dvě muší lupy na očích, jsem si strčila do uší pecky a pustila jsem si svého oblíbeného zpěváka tak hlasitě, abych neslyšela ty, s prominutím, sračky, co hrály z repráků. Kdo by byl ochotný poslouchat Lady Gaga? Ředitel zřejmě...

Vosa

Bzučí vosa za rohem. Už se blíží – už si sedá na ten talíř, kde má děda omeletu s tvarohem. Pozor, dědo, vosa je tu! Zaplácnem tu vosu v letu! Že jsme správní kanonýři, zaplácli jsme na talíři lžičku i tu omeletu. Omeletu s tvarohem Vosa bzučí za rohem! Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Kapitola 1 – Wilsonská střední

Probouzím se za zvuku budíku. Okamžitě se mi honí hlavou myšlenky, co bude dál. Je to tady. Den kvůli kterého jsem nebyla schopná usnout. Avšak nyní bych raději spala než se smířila se skutečností že svou postel uvidím až za čtyři roky. A možná ani to ne. Vím, že máma už netrpělivě čeká dole a má připravenou snídani. Jen jsem zvědavá jestli si dala záležet, protože ji dlouho neuvidím anebo udělala jen nějakou rychlovku, protože spěcháme na nádraží. Seběhnu dolů, ale nikde nikoho nevidím a snídaně na stole také není. To jsem si mohla myslet. Popadnu toast a začnu si ho mazat rychle máslem. „Mami?“ zavolám přes byt a vyběhnu nahoru do ložnice. Zakousnu se do toastu. „Mami si tu?“. V ložnici nikdo není. „Zlato, tady jsem,“ozve se...

Představení na dvorku

Škrábla Micka Baryka, takže Baryk naříká. Ale vrátil jíto – až je jí to líto. Už se perou, rvou si uši, už do sebe čtyrma buší, prásk a bum a buch, ulítlo pět much. Už to nikdo neutiší – kvoká slípka, piští myši, psisko štěká, vrabci hlásí do daleka: Na dvorku je diskotéka! Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Psí zápasy

Přiběh popisuje krutý zápas ve psí aréně, kde se schzází městská spodina, aby si užila krvavé představení. Rating: 12+ Dusno v aréně rostlo, pomalu se začali uzavírat sázky. Dneska se tu měl udát velký zápas, určitě jeden z nejlešpích, jaký kdy tato aréna viděla. Místa byla vyprodaná, proudy lidí se shromažďovali kolem písčitého ringu, kde se má vše odehrát. Psi byli vpuštěny do ringu, i když jako psi nevypadali. Ten první byl vlk, šampión zdejší arény, dosud neporažen. Jeho kůže nebyla potrhaná, jako u většiny zápasnických psů. Žluté oči mu nenávistně plápolají. Tentokrát Bender, jak mu říkali, nepodnikl okamžitě útok, nýbrž klidně stál s napjaltýma ušima, pozorný a zvědavý, prohlížel so podivné zvíře, jež stálo proti němu. Ještě nikdy takového psa neviděl. Jeho...

Sprcha

Jú, to je voda, co mám rád! Voda, která se umí smát. Kroutí se vruce jako had syčí a nestačí ji vana. Už je i máma postříkaná! Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Hrozba z vesmíru – 2. Vzpomínky

Pete a Mike, nerozlučná dvojice už od školních let. Vždy spolu seděli v lavici, opisovali od sebe úkoly, prožívali spolu první dětské lásky, poznávali pravý smysl slova přátelství. Nikdy se nenudili, vždy si nějakou zábavu našli, nemohli chybět u žádné lumpárny – a že jich rozhodně nebylo málo, jako by snad na ně měli patent. Však od nich čerpali inspirace snad všichni rebelové na škole. Byli mezi nimi velmi oblíbení. Když se Pete hlásil na Technicko-fyzikální odbornou školu, Mike ani na chvilinku nepochyboval, kam jít. A o čtyři roky později, když Mike toužil po tom, jít studovat na Vesmírný Institut, Pete ho v tom rozhodně nenechal samotného. Patřili k sobě jako siamská dvojčata a každému bylo naprosto jasné, že když někde vidí jednoho z nich, tak ten...