Alice: Nejpodivnější případ – 4. část
Průchod tentokrát vedl doprostřed pole. Kolem Alice a Vypravěče rostlo obilí, kam až oko dohlédlo. Alice netušila, jaký druh to je, ale byla si jistá, že by se stačilo zeptat Vypravěče a ten by bez váhání odpověděl. „Proč jsi mě vzal zrovna sem?“ otočila se Alice k Vypravěči s rukama zapřenýma v bok. „Jestli ti to přijde vtipné, tak se pleteš.“ Vypravěč se jen pousmál, uchopil Alici za ramena a otočil ji. Poté ukázal rukou. Alice sledovala směr, kterým ukazoval. Nejdříve neviděla vůbec nic. Po chvíli však dokázala zaostřit na siluetu domku. „To nešlo ty dveře otevřít blíž tomu domku?“ zaúpěla. Odpovědí jí byl pobavený smích. „Ještě se mi směj. Zkus si představit, jak mi asi je. Kolem mě se dějí prapodivné magické věci. Nějaký cizinec otvírá uprostřed ničeho dveře...
Alice: Záhada ztracené fenky
Alice stála pod proudem sprchy a jako po každém vyřešeném případu měla zavřené oči a vnímala, jak z ní s každou kapkou vody odchází napětí a vrací se její obvyklý klid. Pousmála se při pomyšlení, že se znovu setkala s hrabětem. A ještě za takových okolností! Otevřela oči a rukama si pročísla teď už zase blonďaté vlasy. „Neškodilo by pár zelených proužků,“ řekla nahlas a těšila se na změnu. Vzala do ruky ručník a mimoděk si vzpomněla na hebký kožíšek drobného zvířátka, které se k ní přitisklo v momentě, kdy ho našla. Neměla zvířátka nijak moc v lásce, ale tahle fenka ji dokonale okouzlila. Její oči prostě nešly zapomenout! Všechno to začalo tím, že jí volali z policejního oddělení. Prý je zase kontaktoval pan hrabě...
Pohádka o zrcadle v duši
Na jednom kopci beze jména stál skleněný zámek. Stál tam dlouho a nikdo nevěděl, jestli v něm někdo žije. Kdysi dávno k němu jezdila spousta lidí. Někteří ze zvědavosti, někteří se doslechli, že v něm bydlí krásná princezna, co čeká na vysvobození. Nikdo se ale nevrátil. Takže časem proud zájemců řídl a řídl, až ustal docela a o zámku se začalo mluvit jako o začarovaném. Ve vesnici, daleko od skleněného zámku, žila chudá rodina. Měli dva syny, jednu dceru a osla. To, co jim chybělo na movitosti, to jim vyvážila láska. Rodiče milovali své děti, děti zase ctily rodiče a nikomu nevadilo, že nemají nadbytek. Ale jak šel čas a děti rostly, docházelo rodičům, že je budou muset vyslat do světa. Zavolali si tedy oba syny a otec k nim promluvil: „Chlapci, jste již velcí,...
O chřadnoucí duši
Upravený příběh původně sepsaný do předmětu Literární seminář, který vede kolegyně Rawenclav. Nechť je poučením pro všechny, co vše se může stát, když se nestaráte o ty, kteří vás milují. * Bylo krásné podzimní odpoledne a Eleanor se zhluboka nadechla. Snažila se nasát vůni spadaného listí. Kolem ní prosvištěla malá holčička na dětském odrážedle. Mladá žena pouze zavrtěla hlavou, protože ještě donedávna se malá Claudie bála se na ně byť jen posadit. Dcera se svou matkou si společně užívaly odpoledne v nedalekém lese. Sbíraly kaštany, žaludy a vše potřebné, aby měly dostatek materiálu na výrobu panáčků, až nastanou dlouhé zimní večery. Když dorazily po veselém odpoledni společně domů, poslední člen rodiny tam ještě nebyl. Zase sedí U Hurdálků nad...
Alice: Ve víně je pravda
„Alice! Alice! Proboha, kde zase vězíš?“ bušení na dveře bylo stále intenzivnější a intenzivnější, přestože denní doba byla nanejvýše podivná. „Sakra! Alice!“ Rány pěstí do dveří nejspíš vzbudily všechny pokojné obyvatele domu a bylo s podivem, že dveře onen nápor vydržely. V potemnělé chodbě se ozvalo cinknutí a ve zdi se objevil proužek světla. Výtah se otevřel a z něj se jako velká voda, obtěžkaná taškami, a se svazkem klíčů v puse, vyhrnula drobná dívka s azurovými vlasy. Čelní srážce se nedalo zabránit za žádných okolností. „Jau!“ zakvílela Alice a s otevřením úst pustila na podlahu klíče. Jestli ještě někdo v domě v půl čtvrté ráno spal, tak v půl čtvrté a pět minut neměl šanci v tomto mírumilovném stavu zůstat. Za klíči...
Alice: Na vině je chlast
Alice seděla ve své kanceláři a v zamyšlení bezděčně svými prsty vykreslovala na stůl neurčité obrazce. Stále se snažila zpracovat, co se dozvěděla předešlý večer od Alexe. Čekala, že se dozví pravdu o medailonku, a místo toho zjistila, že Patricka někdo zabil ve vězení. Žádní svědci, nic na kamerách, pouze z příčiny smrti nebylo těžké usoudit, že něco takového by si sám neudělal. Případ mrtvé studentky tudíž skončil uzavřený bez známého motivu, Patrick nikdy žádný neuvedl. Ani s medailonkem se nedočkala žádného posunu, Alex jí pouze se smíchem odvětil, že nežijí v nějaké fiktivní kriminálce z televize, kde mají testy hotové na počkání. Asi ji tím chtěl rozveselit, ale nezadařilo se, nedokázala přestat myslet na všechny ty nezodpovězené otázky. Z přemýšlení ji...
Až jednou
Báseň v drabble s vyjmenovanými slovy po B sepsané do soutěže od Anseioly Jasmis Rawenclav. * Až vyrostu, chci dobýt svět,chci bydlet ve velikém zámku,už nikdy se neohlížet zpět,už nikdy neděsit se spánku. Až dospěji, chci být šťastná,chci v obyčeji krásu zřít,vždyť odměna, byť hodně mastná,mě nedokáže zasytit. Až budu velká, jistě zmoudřím,až budu starší bytostí,až neztroskotám s každou bouří,neutopím se v lítosti. Je nesmyslné déle čekat,předlouho odbývám štěstěnu,čas stojí, přesto musím spěchat,své sny pak možná doženu. Svět je velký a já nechcisamotná jím proplouvat,bez kobyl by žádní hřebcinedočkali se hříbat. Až jednou poznám celý svět,chci o něm vnukům vyprávět. Redakční úpravy provedly Eillen McFir Elat a Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
