O třech neduživých sestrách
Pohodlně se usaďte, slečna Melanie si pro vás a bobříka spánku připravila krásnou pohádku. -*- Za devatero horami a devatero řekami se rozléhalo nevelké království. Král měl tři dcery. Všechny byly milé, přívětivé a povahou se jim žádná dívka nevyrovnala. Každá měla však nějaký neduh, díky kterému se, ke královu smutku, žádnému princi nelíbila. Pizizubka, nejmladší z princezen, měla křivé zuby, a bylo jí těžko rozumět. Prostřední z nich měla jméno Neviděnka. I přes svou krásnou postavu měla velké potíže se zrakem, neviděla téměř ani na krok. Nejstarší Slýchavka zase měla problém se sluchem. Byla hluchá, a ačkoliv milovala příběhy, vždy si je mohla pouze číst. Král i královna byli velice nešťastní, že své tři dcery nedokážou...
Beránek a Rozmarýna
Máte pocit, že nejde napsat romantický příběh o beránkovi a rozmarýnce? Slečna Vilja vás, stejně jako bobříka velkých citů, vyvede z omylu. -*- Jednoho jarního dne se stalo, že se jedna mladá rostlinka seznámila s podivným tvorem. Od semínka rostla na slunné stráni a znala jen broučky, mravence, včelky, motýly a jiné druhy hmyzu a ptáky, kteří létali na modré obloze. Pak přišel on, byl veliký, porostlý bělostnou vlnou, měl kopýtka a tlamu, kterou okusoval ostatní rostlinky okolo. Připomínal ji bílé mráčky na nebi, které často zvěstovaly životadárný déšť, ale svou cizostí ji děsil. Když se k ní ten tvor přiblížil tak blízko, že si k ní čichl, vykřikla hrůzou a děsem. Podivný tvor se na ni překvapeně podíval...
Zimní cestování
Vítáme u lovu bobříků nového lovce – slečnu Penelopu Parren, která si jako prvního ulovila bobříka sta chvil. -*- Zabalím se do šály a otevřu dveře. Ovane mě ledový vítr a do místnosti se dostane několik vloček sněhu. Rychle je zase zavřu a otočím se zpátky ke skříni. Asi jsem se málo oblékla. Začnu hledat druhou mikinu, když v tom na mě zavolá Matt: “Cat, pojď, nebo to nestihneme! Proč se tak nabaluješ, stejně musíš ujít jen cestu ode dveří k autu!”Otočím se na Matta s lehce zamračeným výrazem.“No tak prostě nechci, aby mi byla zima, co je na tom?” “To je jedno, teď už hlavně pojď.”Chytí mě za ruku a vytáhne ze dveří. Nebráním...
Výlet
Každý z nás minimálně jednou zažil podobný výlet jako ten, o kterém vypráví slečna Indris. Pojďte spolu s bobříkem toulavých bot zavzpomínat, jak složité bývají výlety ve společnosti malých dětí. -*- Bylo to tady. Úterý. Ano, konečně přišel ten den, na který se všechny děti tolik těšily. Dobře, pokud mám být upřímná, těšily se nejen děti. I my dospělí jsme celkem vítali, že na chvíli porušíme už poněkud nudnou rutinu běžného dne na pěveckém soustředění. Na rozdíl od dětí nás však čekala před výletem spousta práce. Tedy konkrétně mě a vychovatelky, protože paní vedoucí byla nad jakékoli jiné činnosti kromě zpěvu vysoce povznesená. „To přeci není její práce, že? „Že moje také ne, to absolutně nikoho nezajímalo. No nevadí. Jako první problém...
Doma nejlíp
Že je všude dobře, ale doma nejlíp, to ví každý z nás. Přesto si neuškodí připomenout si to pohádkou z pera pana Nebelbracha. Posaďte se k bobříkovi spánku a užijte si pohádku o Odnrovi. -*- „Ve světě nikomu pečení holubi do pusy nelítají,“ řekla maminka Ondrovi, když se vytasil se svým plánem jít do světa na zkušenou. „To je pravda,“ přikývl tatínek, „proto je dobře, když se tam každý čaroděj v mládí vydá. Aspoň pozná, zač je toho hůlka. Kdyby Ondra jenom seděl doma a vařil lektvary na odčervení skotu, neměl by volbu, musel by být jen obyčejným venkovským čarodějem.“ „Ale já tě mám přesně takového ráda.“ „Pokud se sám rozhodne, že jím chce být, dobře. Ale nejprve ať pozná i něco jiného.“ Maminka nabalila synovi buchty a Ondra vyrazil. Koště musel nechat doma,...
Tadeášek
Pro bobříka veršů sepsala slečna Eame krásnou báseň o Tadeáškovi. Určitě si ji nenechte ujít. -*- Krásný den vám všem přeje, malý a milý kamarád náš, který se jmenuje Tadeáš, co se každý den jen směje. Zlobit umí, to je pravda, i přes to je to zlatíčko, rozzáří den jak sluníčko, proto ho mám tuze ráda. Kocourka zrzavého máme, Miky na něj voláme, když si s ním doma hrajeme, rozhodně ho nikomu nedáme. Je to Táďův kamarád, nedají bez sebe ani ránu, hlavně když lumpačí po ránu, učí se o něho i postarat. Syn je prostě šikulka, nikdo ho jen tak nenapálí, ani pokud byste si s ním hráli, brzy ho čeká i školka. Tam si kamarády najde, mnoho věcí se naučí, a bude mluvit souvislou řečí, tak snad nám to vše...