Poslední stopka
I pan Connor využil bonusového kola na ulovení posledního bobříka – bobříka městských legend. -*- Jsou to již roky, co se začalo povídat o Tajemném stopařovi. Je to poslední stopař, kterého svezete s sebou autem. Vše má svůj začátek a nyní tomu není jinak. Děsivé události se svalují na vysokého mladého muže. Vypráví se, že vše započalo jedné mrazivé noci, kdy manželský pár jel na rodinné oslavy přes celou republiku. Manželé se cestou hádali, neboť zapomněli zhasnout v domě světla, a tak řidič nedával příliš velký důraz na řízení a cestu. Najednou se před ním uprostřed silnice objevil muž. Řidič na poslední chvíli zabrzdil před člověkem. Jakmile se vzpamatoval z události, stáhnul okno auta a promluvil na očividně stopujícího mladíka. Po krátké konverzaci...
Legenda o tajemném stopaři
I slečna Bibi využila bonusového kola a nahradila si bobříka městských legend. -*- „Mamí, tatííí, už se o tom zase mluví,“ děti s očima navrch hlavy přiběhly do obývacího pokoje za rodiči. Z místnosti vedle se ozývalo naplno puštěné rádio hovořící o „Tajemném stopaři a jeho historii svázané s místní městskou částí“. Město prý bylo od rána celé zaváté sněhem, ve kterém se jako každý rok objevily tajemné stopy. Komu patří? Kdo je do sněhu otiskl a proč? Proč se zjevují pravidelně a křižují celé město? Sníh za chvíli roztál, a tak začali dospělí přemýšlet zase o něčem jiném Ale dětem tyto otázky nedaly spát. Cítily, že se za stopami ve sněhu skrývá cosi tajemného. Něco, co by neměly nechat jen tak proklouznout skrz prsty. Zdálo se jim, že je...
Kámoš
Už jste slyšeli o tom baráku, co v něm mizí lidi? Ne?! Slečna Mia vám i bobříkovi městských legend vše poví… -*- Letní den pozvolna končil. Leželi jsme v trávě kousek od cesty, kola opřená o kmen lípy, v jejímž stínu jsme oba oddechovali. Akrobacie na kolech nás zmohla, všechny ty stoje na řídítkách, skoky a lety… V Alešově opáleném obličeji bylo vidět naprosté uspokojení nad svým výkonem, cumlal v puse jakousi trávu a pobrukoval si nějakou veselou písničku. „Brácha říkal, že tam mizej lidi,“ vypadlo z něj náhle. Podvečerní idylka náhle pominula. „Cože?“ „V tom baráku přece,“ pokynul hlavou směrem k barabizně na konci ulice. Dvouposchoďový dům vypadal už od pohledu děsivě. Napůl zborcená střecha, rozbité tabulky skel, ulomené okenice, vyvrácené dveře...
Bobr útočník
Slečna Petromila sepsala pro bobříka městských legend krátký kousek, který ho potěšil, ale prý to opravdu je jen legenda a nikdo takový v jeho rodě nikdy nežil… -*- Poslechněte neuvěřitelnou, strašidelnou starodávnou pověst, legendu, co vyprávěl můj pradědeček! Jemu ji vyprávěl neznámý pán od poutníků. Na nohou měl tehdy kalhoty a v nich velkou díru. Prosakovala tam v tom místě krev. Tak to tehdy děda popisoval. V našem rodném městě prý opravdu žil bobr, co se nebál útočit na lidi. Nejenže na ně útočil zcela bezdůvodně, ale vždycky je moc škaredě pokousal. A co čert nechtěl, najednou se začala generace bobrů nějakým záhadným způsobem neskutečně rychle rozrůstat. Jenomže naproti tomu lidské populace ve městě začalo ubývat. Povolali mnoho mudrců, aby záhadu...
Podivnost ve Vltavě
Bobřík městských legend si po přečtení příběhu slečny Newiky dal za cíl neprocházet se moc po březích Vltavy. Abyste pochopili proč, stačí se jen začíst. -*- Žilo to v kanálech. Tedy, alespoň tak mi to řekli. Ano, žilo. Až do těch přívalových dešťů v roce 2018, které z podzemí Prahy vypláchly nejednu podivnost. Ta věc byla ale zdaleka to nejzvláštnější, co tehdy poprvé, či po dlouhých letech spatřilo světlo světa. Teď to teda žije ve Vltavě. Myslím, že od té doby, protože od těch povodní, kdy si toho pár lidí všimlo jako siluety v zakalené vodě, bylo dlouho ticho po pěšině. Tohle léto se to ale nechalo zase spatřit. Bratr mojí kamarádky měl dostaveníčko na Náplavce. S tou slečnou se chvilku procházeli a pak jí navrhl projížďku na šlapadlech. Znáte to, horký den,...
Autobus duchů
Už jste slyšeli o autobusu duchů? Ne? Tak se s bobříkem městských legend začtěte do příběhu slečny Cesmíny. -*- Ulice města jsou skoro prázdné, jen sem tam projede nějaké auto. Blíží se třiadvacátá hodina a většina lidí je doma. V oknech se až na výjimky nesvítí a svět se pomalu ukládá ke spánku. Přesto se na ulici vyskytuje pohyb. Jeden stařík venčí svého jezevčíka na zahradě, která se nachází hned vedle zastávky. Mladý muž spěchá po chodníku k zastávce. Vzduch je chladný, proto je zabalený do teplého kabátu a snaží se ještě víc zachumlat do hřejivé šály. Přesto se usmívá, protože v myšlenkách je ještě stále u své milované, od které právě odešel. Těší se, až se za ní zítra zase staví. Ale nyní pospíchá domů, aby už byl pryč ze zimy a mohl si jít lehnout. Stoupne...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
