Lenost – Lenoch
Báseň z pera Cesmíny Hardy. -*- Žil, byl jeden lenoch veliký, pracovat ho nikdy nebavilo, jeho život byl pustý a mělký, nicnedělání jej odstavilo.Proč by měl pracovat? Je fajn do blba koukat, ledničku si drancovat, písničky v tichu broukat. Celý den jenom sedí, na televizi tupě zírá, ještě si při tom medí, lenost ho zevnitř sžírá. Za okny čas dál plyne, tady jako by se zastavil, naděje se rozplyne, cestou k oknu se znavil. Ven se podívá, kam se všichni ženou, hlasitě zazívá, v lenosti ho nedoženou. Nikdy mu nedošlo, že svou leností všechny odehnal, jako by štěstí pošlo, už teď za svého života...
Statečnost
Báseň z pera Cally Torové -*- Statečnost bývá ctností velkou, někdy přezdíváme jí bláznovství, zároveň může nám být i učitelkou a jindy na ni chceme zapomenout. Nutí nás něco udělat, když už vše vypadá špatně a stejně nám v srdcích ulpěla, přestože nehledá se zrovna hravě. Co naplat, musíme se s ní i tak poprat, jak jen nejlépe to půjde, i když do hrdinů máme daleko. A do krásných princezen ještě dál. Nenecháme se ovládnout, zvládneme to přece. Takhle zkoušet omládnout, to už nepůjde tak lehce. Statečnost v srdci se probouzí, možná proto se tu peru s básní, přestože nejsem básník a básnění mi nikdy...
Lakomství – Příběh víly
Báseň z pera Beteramis Athenodoros. -*- U živého pramínku žila malá víla. Na své místo překrásné tuze pyšna byla. Sestry její přicházely pravidelně za nocí, prosily, by zůstat směly u té vody plynoucí. Malá víla nepřející pro sebe vše chtěla mít: svoje sestry vykázala, jak by jí vše chtěly vzít. Z podzimu však přišla bouře, vítr lámal silné kmeny. Strom stojící u pramínku pukl, padl na kameny. Rozryl zemi, zničil pramen, malá víla plakala. Domov svůj tam u kapradí ráno nepoznávala. Za sestrami vydala se – pomozte mi, dobré duše! „Jdi si k sobě, na své místo!“ odpověděly jí suše. Víla pláče, opuštěná. Její pláč nic...