Lehkomyslnost

Z pera Ludovica Astiera.

-*-

Na konci ulice stál starý dům, kterého si nikdo všímal, a tak si pomalu chátral, jeho zahrada zarůstala. Lidé se mu tak nějak podvědomě vyhýbali, aniž by k tomu měli nějaký důvod.
„Nechoď tam Axele! Co tam vidíš?“ ptali se děti stojící za plotem chlapce, který jej překonal. Ten vykročil k domu. „Nic, jen je tu plno kopřiv!“ zavolal na ně.
„Nezdržuj a zaklepej!“ vyzvalo Axela jedno z dětí, zatímco on se dostal na verandu a nerozhodně sledoval rezavé klepadlo. Natáhl ruku. BUCH. Ten zvuk se rozléhal celou ulicí. Děti ztichly. Axel zmizel. Po chvíli s křikem zmizely i ony.