Štědrost
Z pera Marka Williama Callawaye. -*- Je štědrost vlastně ctnost? A co když je to vlastně jen hloupost? Já hodně uvažuji, do jaké míry tohle platí, protože kolikrát můžeme někomu štědře pomoci, a pak si můžeme uvědomit, že více škodíme, než pomáháme, že ten člověk si na to zvykne, a nedokáže se sám postavit ani na nohy. Stačí se podívat na někoho, kdo žije na ulici, podáme mu pár drobných, ale je to celé k ničemu, ve většině případů, si za ně ten člověk koupí alkohol, a vlastně mu tak spíše škodíme, než že bychom mu pomáhali. Umlčíme tím vlastní svědomí, ale tím to všechno...
Lehkomyslnost
Z pera Ludovica Astiera. -*- Na konci ulice stál starý dům, kterého si nikdo všímal, a tak si pomalu chátral, jeho zahrada zarůstala. Lidé se mu tak nějak podvědomě vyhýbali, aniž by k tomu měli nějaký důvod.„Nechoď tam Axele! Co tam vidíš?“ ptali se děti stojící za plotem chlapce, který jej překonal. Ten vykročil k domu. „Nic, jen je tu plno kopřiv!“ zavolal na ně.„Nezdržuj a zaklepej!“ vyzvalo Axela jedno z dětí, zatímco on se dostal na verandu a nerozhodně sledoval rezavé klepadlo. Natáhl ruku. BUCH. Ten zvuk se rozléhal celou ulicí. Děti ztichly. Axel zmizel. Po chvíli s křikem zmizely...
Obžerství
Z pera Klotyldy Malíkové. -*- Pohladila si plné bříško a pak věnovala pohled dortu. Rozsvítily se jí oči. Však on se dortík ještě někam vejde.Pohladila si ještě plnější bříško a na chvíli trochu zalitovala. Věděla, že by se neměla přejídat. Chápala, že by jí stačily i menší porce, chápala, že ne každý dezert byl nutný. Ale ono to jídlo bylo tak dobré. Navíc před ní právě přistály krásné jahody.Pohladila si opravdu, opravdu plné bříško. A možná v tom pohybu byla i špetka útěchy či lítosti. Přeci jen, spousta jídla ke strávení. Když přecházela mezi místnostmi, pohled jí padl na tác...