Těžký den – část pátá

Poslední část povídky je právě tady! „Tak co? Jak jsi dopadl měli jsme o tebe s Osikou strach.“ „No, já byl pryč.“ hlesne zmatený David. „To jsme taky viděli. Dotkl ses té koule a zmizel si. Co dál?“ „Já byl s ní. Ptala se mě na něco divného… Už nevím na co, ale říkala, že Felčar je v pořádku a úkol splnil.“ „Splnil? Vždyť zmizel.“ Svraštěla obočí Estel v údivu. Zamrkala na Osiku čekajíc vysvětlení. Ta pokývala hlavou. „Někdy správné řešení není zřejmé, ale projeví se při něm povaha.“ David otřepal nějak tomu nerozuměl. Zahleděl se totiž na elfku a začátek vílina projevu přeslechl. Estel ucítila ten pohled. Stáli tam tři metry od sebe upřeně si hleděli do očí. Nedívej se na mě tak! Jestli si myslíš, že já budu první, kdo uhne… připomínáš mi ztracené štěně. Jak...

Těžká hodina – část čtvrtá

Čtvrtá část povídky je tady. Elfka šokovaná náhlou ztrátou člena výpravy zírala do tmavého otvoru. Nemohla uvěřit, že by hobit zmizel. Zrovna on? Takový milý, moudrý zástupce veselého národa. Už od začátku si říkala, že právě on má právo na život. Kdo jiný? Jeho rod by snad mohl změnit zemi sice se zrovna nevyznačoval rozhodností spíše dbal na tradice a do ničeho se nemíchal, ale přesto bude svět o tolik chudší bez nich. Bez něho. Co, když se tohle stane za další léta elfům? Čeká je stejný osud? Vcucne je díra a bude konec? Ze snění ji vytrhla Osika. Položila ji lehce ruku na rameno. Stála tam vzpřímeně a majestátně dotýkaje se spravedlivě elfky i člověka. Oba náhle ucítili nitky jemných kořínků vystupujících z víliny dlaně. To nové, silné spojení způsobilo, že...