Archives | SubSalix

Tisíciletí čtyř – 5. část

Poslední část povídky je právě tady. „Kam, v téhle zatracené hoře, zmizelo všechno světlo, pro svaté hobity?!“ Nemyslím, že nadávkami si v téhle tmě nějak pomůžeme. Nebylo to spánkem, ale všechny pochodně pohasínaly a jediným chabým zdrojem světla, byly světélkující křídla víly. Bál jsem se hnout, abych se nedostal příliš blízko k okraji, vážně nechci následovat toho lidského červa. „Jak se odsud Temari dostane, když nic nevidíí?“ „No, cesta rozhodne nevede tudy, kudy se pokoušel jít John.“ „Tvrdíš, hobite, že jediná cesta ven je nahoru?“ „Tak nějak jsem to myslel.“ „Máš snad někde po kapsách křídla, co teď natáhneš a vyletíš…?“ „Ona jo.“ Nevím, jestli jsem v tu chvíli byl...

Tisíciletí čtyř – 4. část

Čtvrtá část povídky právě vychází. Kdybych někdy snad uvěřil tomu, že existuje peklo, které si lidé tak často vykrašlují, tak by to bylo právě teď. Čekal bych, že cesta k dalšímu úkolu bude prostě jen další žebrík a pohodlná cesta. Opak jest pravdou. Celou jeskyni, jako by obsadil sám ďábel. Celá se otřásala v základech a nebýt toho, že hobit vytáhl Temari z rohu, nejspíš by na ní dávno spadl jeden z kamenů, uvolněných ze stropu. „Co se to děje?!“ Než jsem stihl něco namítnou, odpoveď se nám všem dostala od samotné přírody. Přímo před námi se kus skály propadl do země a s neuvěřitelným rachotem se řítily i další kusy. Za chvíli nastalo ticho. Neuvěřitelně ohlušující. Když se usadil prach a zklidnil se náš strach, všimli jsme si, že před námi se...