Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 5. kapitola

Poslední kapitola povídky je právě zde! Vyšší moc se podívala na své společníky. Guláš zamrkal všemi mastnými oky a Kocour naježil hřbet. Vyšší moc kývla na souhlas. Začala zpívat. Skála se roztřásla. Vchod, kterým přišli, zmizel. Zavalilo ho kamení. Víla celý výjev pozorovala zcela nezúčastněně. Dnes toho zažila více, než všechny její sestry za celý svůj život a patřičně ji to poznamenalo. Přišla i o ten zbyteček zdravého rozumu, který kdy měla. „Tak vílo,“ promluvila Vyšší moc. „Já, Kocour i Guláš odejdeme. Na Guláše čeká jeho žena Bramboračka, Kocour bude zase prohánět všechny kočky a já se potřebuju vyspat. Tvým úkolem bude najít cestu z této hory, je ti to jasný?“ Víla si strčila palec do pusy, avšak nepromluvila.¨ „Ňáú?“ „Glum…“ „Ňáu!“ „Glum!“ „Kušujte“...

Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 4. kapitola

Čtvrtá část povídky je tady. Vyšší moc pouze pokynula svým poskokům a ubohému zbytku, který měl za úkol zachraňovat vlastní rasu. Zamířila na druhý konec jeskyně, kde se nacházela veliká puklina, která vedla kamsi do dáli. „Ehm,“ Vyšší moc si odkašlala. „Kocoure?“ „Ňáu?“ „Jaký je další úkol?“ „No, to si už z nás děláš srandu!“ Lidská žena se mračila. „Tím chceš říct, že si ho nepamatuješ?“ „Tak podívej se, ty chytračko, čtyři úkoly by sis nezapamatovala ni ty! Měla jsem na to pouhopouhých tisíc let!“ Bránila se Vyšší moc. „Ňau, Prrrrsk!“ „No jasně!“ Ťukla se do čela Vyšší moc, napřed musíme sejít po tamté nebezpečné cestičce!“ Jako první vyrazil do tmy Kocour. V tlamce nesl Guláše, který pouze nepatrně hřál. Jakmile ostatní zjistili, že je zde nečeká žádné nemilé...