Smyslnost osudu 2 – Náhlé zjevení

Druhá část právě začíná Na pokraji hory, kde kousky kamene se drolily, stála elfka. S bledým obličejem, zkrabaceným do smutného úšklebku sledovala děni pod sebou. Víla se mlčky zadívala na elfku a pokývala hlavou. „Mám tušení…že tento úkol bude pro eflí rod.“ Elfka se zamračila a stiskla plné rty do úzké, přísné čárky. „Takhle to ale nikdy nezjistíme. Musíme jít dovnitř!“ protestoval kvílivě hobit. Elfka by ho nejradši uškrtila, ale jeho připomínku, i když oprávněnou, přešla bez jednoho slůvka. Ladně vyskočila na velký balvan a chvíli opatrně našlapovala. Poté z něj pomalu sestoupila a vydala se kamenitou cestičkou. Ostatní kráčeli mlčky za ní. Po pětiminutové cestě v dálce zpozorovala víla velký zelený kopec a pod ním jeskyni s...

Čtvrtá síň pravdy – druhá část

Druhá část právě začíná „Mě se tu nelíbí,“ supěla hobitka, zatímco čtveřice rychle procházela chodbou, která čím dál tím prudčeji stoupala. Ze stěn vystupovala vlhkost, stékala na podlahu a ve směsi s tenkou vrstvou prachu a špíny na zemi vytvářela pozoruhodně klouzavý povrch. „Mě taky ne,“ souhlasil s ní výjimečně vílák, uvyklý lesu, světlu a čerstvému vzduchu. V tmavé podzemní chodbě se cítil poněkud nepříjemně. Koneckonců, dvakrát moc se tam nelíbilo nikomu ze Zástupců. „Ta chodba vede špatně,“ prohlásila najednou elfka a zastavila se. „Síně by měly být pod horou, ne na povrchu.“ „Nikdo neříkal, že jsou pod horou, jsou prostě v hoře,“ namítl muž a vyndal mapu. „Ehm. Nemáte někdo světlo?“...

Těžká vteřina – Část druhá

Druhá část právě začíná Hned jak překročili zástupci národů práh jeskyně, s duněním se za nimi zavřela. Útulná malá místnost vyhlodaná do kamene zubem času, či snad mořskou vodou na počátku tvoření světa? Vhodně doplněná o dveře? Jaj, někde je chyba. Žádné dveře tu nejsou. Spíše to vypadá jako by se skála na okamžik rozestoupila a pustila do svého nitra další návštěvníky. Prostor uzavřený, ale díky páru loučí to nebylo tak zlé. Hobit poskočil radostí, když našel v růžku útulnou, malou postýlku. Nedaleko stálo i křeslo hobití velikosti s bílou vlněnou dekou. Ještě tu schází moje dýmka s tabákem… pomyslel si. Však než stačil dodat: Ach jo.. Už před ním na malém stolečku ležel oblíbený tabák s dýmkou i dřívko na zapálení. Pohodlně se usadil do křesílka. Zmrzlé nožky...

Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 2. kapitola

Druhá část příběhu právě začíná. „To bylo jako co,“ mračila se elfka a setřepala ze sebe většinu mouky. „Myslela jsem, že zde mám zachraňovat vlastní rasu. Kdybych měla ráda levný triky, zajdu si do jakéhokoliv lidského brlohu.“ „Kdybych já měla ráda mastné vlasy a špičaté uši, zajdu si zas do elfího pelechu,“ reagovala na urážku lidská slečna. „No dovol, zrovna před měsícem jsem zmokla. Takže si vlasy dalších deset let mýt nemusím,“ elfka se zatvářila uraženě. „Ehm… no tak…. Máme přece důstojnější poslání než dohadovat se o nadřazenosti jednotlivých ras,“ snažila se zasáhnout do počínající hádky Vyšší moc. „Jenom lituji elfské muže, pokud jejich ženy vypadají takhle,“ nedala se odbýt lidská potvůrka. „Nos máš větší než Vítězný oblouk, plochá jak deska,…. Kdybych...

Část druhá – O hrdinství a krvi

Druhá část příběhu právě začíná. Procházeli úzkou chodbou a nevěděli, co je čeká dál. Tedy, věděli, ale netušili, jakou formu to bude mít. Dolnar pevně svíral svůj meč, Chersta zlostně zatínala dlaně, Led si výjimečně nepískal a Mealvin byl zadumaný ještě víc než dosud. Stěny do jejich duší zasévaly neklid. Mihotavé světlo pochodní pravidelně rozmístěných na stěnách nijak neumenšovalo dojem, že se chodba snižuje a zužuje. Když už si začínali myslet, že se zalknou, chodba se náhle otevřela do větší prostory. „Jeskyně,“ povzdechl si Led a shodil ze zad svůj cestovní vak. Dolnar si pospíšil na druhý konec a ohmatal pevnou zeď. „A nemá východ, jak vidím,“ pronesla svým vrčivým hlasem víla. Dolnar na ni vrhl rychlý pohled a přikývl. Mealvin se...