Jiskra slunce – 9.kapitola – Největší střet

Chvěla se a bojovala o každý krok. Věděla, že ještě nesmí využít vnitřní sílu, musí ji šetřit. Bojující ji nechávali bez povšimnutí. Byla to přece jen poslední agónie dobíjené zvěře, tak proč se starat o jednu blechu navíc? Připadalo jí nekonečně dlouho, než stanula Nesvětlu tváří v tvář. Najedení a napití běsi za jeho zády usínali a ona tak měla klid na vyřízení účtů s jejich pánem. Nesvětlo si ji pohrdavě změřilo. „Běž pryč, uteč, dokud můžeš. S troskami se nechci zahazovat.“ Pohlédla dolů. Muži byli rozdrobeni v malých skupinkách, ale zahlédla Erlise i Khola. Ještě žili. Ještě mají šanci. Ne jako ti, kteří už Nesvětlu za oběť padli. „Zabil jsi Degrika a Velvrika. Chci je pomstít.“ „O uctívaném Leorkovi ani slovo, že? Nebo jste ho...

Autor : dne 02/06/2010 | Jiskra slunce | 0 komentářů

Noční (ne)štěstí

Za štěstí se neplatí…Když z okna se podíváš, uvidíš noční světýlka, když nocí chodíváš, hledáš tam andílka. Žádný tam však není, a ty to dobře víš, není to překvapení, lásky čas je blíž. Venku je pořád tma a hvězdy pořád svítí, tys temnou ulicí šla a hledala noční kvítí. Kdy že lásku najdeš? Možná nikdy více. Někdy najdeš faleš, Tu si neber více. Však ono to přejde, někdy štěstí najdeš, možná však odejde, na tom už nesejde. Za štěstí se neplatí, každého navštíví právem, nikdo ho neuplatí, ani velkým davem. Redakční úpravy provedla Janel...

Autor : dne 02/06/2010 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Jak na narkomana VIII.

Všechno bylo naprosto příšerné. NE, ještě hůř. Bylo to růžově šokující. Sledovala jsem Míšin neustále klesající úsměv, když do sálu stále ne a ne vstoupit kluk ve žluté košili. A věděla jsem, že jak mi vyprchá nikotin z těla, budu i já nucena hledat nějakého vyčnívajícího kluka svojí stupidní myslí, která se bohužel probudí. Po parketách pobíhaly první páry a úzkostně se držely za ruce, aby jeden druhého neztratily. To jim asi ještě nedošlo, jaká tohle bude otrava. Navzdory nesouhlasnému mručení ředitele, který mě propaloval pohledem skrz dvě muší lupy na očích, jsem si strčila do uší pecky a pustila jsem si svého oblíbeného zpěváka tak hlasitě, abych neslyšela ty, s prominutím, sračky, co hrály z repráků. Kdo by byl ochotný poslouchat Lady Gaga? Ředitel zřejmě...

Autor : dne 02/06/2010 | Jak na narkomana | 0 komentářů

Vosa

Bzučí vosa za rohem. Už se blíží – už si sedá na ten talíř, kde má děda omeletu s tvarohem. Pozor, dědo, vosa je tu! Zaplácnem tu vosu v letu! Že jsme správní kanonýři, zaplácli jsme na talíři lžičku i tu omeletu. Omeletu s tvarohem Vosa bzučí za rohem! Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Autor : dne 02/05/2010 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Kapitola 1 – Wilsonská střední

Probouzím se za zvuku budíku. Okamžitě se mi honí hlavou myšlenky, co bude dál. Je to tady. Den kvůli kterého jsem nebyla schopná usnout. Avšak nyní bych raději spala než se smířila se skutečností že svou postel uvidím až za čtyři roky. A možná ani to ne. Vím, že máma už netrpělivě čeká dole a má připravenou snídani. Jen jsem zvědavá jestli si dala záležet, protože ji dlouho neuvidím anebo udělala jen nějakou rychlovku, protože spěcháme na nádraží. Seběhnu dolů, ale nikde nikoho nevidím a snídaně na stole také není. To jsem si mohla myslet. Popadnu toast a začnu si ho mazat rychle máslem. „Mami?“ zavolám přes byt a vyběhnu nahoru do ložnice. Zakousnu se do toastu. „Mami si tu?“. V ložnici nikdo není. „Zlato, tady jsem,“ozve se...

Autor : dne 02/05/2010 | Mary Angela - N | 0 komentářů