Vodovodní kohoutek

U dřezu nám tiše tiká. Chtěl by si hrát na budíka. Cvrnká na mě: Cvrnky, cvrnky – už ses probral? Dobrá, dobrá, tak teď rychle umej hrnky! Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Úplněk

Příběh o mladém obchodníkovi, který je na pokraji krachu a záhuby. Jeho poslední nadějí je pokusit se projít nebezpečnou trasou do hlavního města. Avšak Cesta se změní v noční můru… Nebylo to dlouho, co jsem pro to rozhodl. V podstatě mi ani nic jiného nezbylo. V dnešních dobách je uživit se čím dál tím těžší. Od té doby, co obsadili obchodní stezku lupiči, podstatě už obchodníci nemají šanci dostat se do hlavního města se zbožím. Kolikrát už říkali králi, ať je vyžene. Bezúspěšně. Válčíme ze sousední městem jen tak pro zábavu. Jak může ale může obyčejný člověk pochopit, proč se urození páni perou? Já nejsem z těch, co se bojí lupičů, ale peníze na nějakou pořádnou skupinu drahých žoldáků prostě nemám peníze. Mám jen zboží, pár koňů a nic jiného. Rozhodl...

Vzpomínka na mě IX.

Neodešli jsme ze hřbitova přímo. Museli jsme se nejdříve rozhodnout, jak se pustíme do pátrání. Začala jsem se vyptávat Petra, jestli by uměl číst lidské myšlenky. Považoval to za výstřední otázku. „Samozřejmě že ne,“ odpověděl. „Tyto schopnosti mi jaksi chybí.“ „Jenom se ptám. Myslela jsem si, že by naše práce mohla být mnohem jednodušší, kdybys to uměl.“ „Neumím to.“ „Dobře. Tak co teď budeme dělat?“ „O kom z večírku si myslíš, že by byl schopen vraždy?“ „Nikdo.“ „Zkus se nad tím zamyslet, jsme teprve na začátku,“ snažil se mě Petr donutit k reálnější odpovědi. „Ale jestli mám někoho vybrat, mohla by to být Amanda.“ „Proč? Vypadá jako hezká, jemná...