Jiskra slunce – Epilog

Půvabná mladá žena seděla v houpacím křesle a šila dětské šatičky. Její kulaté bříško její činnost zdůvodňovalo.

Jiskra slunce – 9.kapitola – Největší střet

Chvěla se a bojovala o každý krok. Věděla, že ještě nesmí využít vnitřní sílu, musí ji šetřit. Bojující ji nechávali bez povšimnutí. Byla to přece jen poslední agónie dobíjené zvěře, tak proč se starat o jednu blechu navíc?

Jiskra slunce – 8.kapitola – Bitva

Lavinii naložili na malý krytý vozík a odvezli ji skoro až k paláci. Trena jí už ráno řekla, že se jí nebude moct věnovat a dala jí dva lektvary – posilující a její obvyklý lék, po kterém usínala. Před odjezdem se zastavil Erlis.

Jiskra slunce – 7.kapitola – Hněv

Pomalu zamrkala a otevřela oči. Měla neodbytný pocit, že něco není v pořádku, ale unikalo jí, co. Vtom se jí náhle vybavila celá hádka s Nilsou a návštěva Treny a došlo jí, co je špatně. Správně by právě teď měla být mrtvá. Tak proč je vlastně ještě pořád naživu?

Jiskra slunce – 6.kapitola – Nové důvody, proč žít

V mužském oblečení a v mužské roli vsedala na koně, aby jela zabíjet a zase zabíjet. Chvěla se téměř dětským vzrušením, mělo to být její první tažení. Muži se nad ní usmívali, ženy nechápavě vrtěly hlavou. V tu chvíli nebyla Zářivá, ale obyčejná dívka, natěšená na první velké dobrodružství.

Jiskra slunce – 5.kapitola – Nečekaný vývoj událostí

Zdálo se, že dny letí až příliš rychle. Od Erlise se držela dál, bála se sebe sama. Zároveň ji přepadalo podivné vzrušení, kdykoliv pomyslela na nadcházející tažení. S mečem to ještě moc neuměla, ale v lukostřelbě se jí vrátila stará zručnost. Střílela jistě a přesně.

Jiskra slunce – kapitola 4 – Erlis

Do Layhelardu dorazili pozdě v noci a šli rovnou spát. Druhý den oznámili Kholovi a Starci výsledky mise. Mluvil hlavně Erlis, Lavinie jen doplňovala a upřesňovala. Mluvila tiše a stála se sklopenou hlavou. Když si dva přední válečníci země vyslechli hlášení, zeptal se Khol:

3. díl: Strážce

Zarazila se. Co to ten chlap mele?

„Proč by to nešlo?“ zeptala se.

„Tenhle úkol je už zadaný,“ odtušil Stařec.

„Ale, ale! A kdopak?“

Kapitola 2: Stařec

Druhý díl

1. kapitola: Znovu do Země naděje a touhy

Pokračování povídek Dědictví ohně od autorky Lomeril. Přejeme příjemné čtení.

Už uplynuly čtyři roky od chvíle, kdy opustila Zemi naději a touhy. Svět, ze kterého pocházela její matka, svět kam patřila, protože zdědila Jiskru Slunce, moc zahánět zlo. Setkala se tam s princem Slunce Degrikem, jeho snoubenkou a později i manželkou Nilsou a s jeho bratrem Velvrikem. Velvrik se stal jejím nejlepším přítelem, ale zemřel, zabili ho běsi…

18. kapitola – Zármutek

Stáli u čerstvého hrobu na stinném hřbitůvku. Jak by byl šťastný,
kdyby věděl, že se vzali! Nilsa se k němu choulila a on cítil, jak se
otřásá vzlyky.

17. kapitola – Konec strachu

Nestíhali dojet k Degrikovi včas. Štvali koně, ale nechybělo mnoho do
svítání a oni viděli palác jen v dálce. Náhle Lavinii prosvištěl kolem
ucha šíp. Spěšně se ohlédla. Za nimi jelo asi deset nebo dvanáct běsů.

16. kapitola – Běsy

Chtěl jít trénovat, ale uslyšel výkřik. Přicházel z nádvoří, kam se
stihl dostat během minuty. Uviděl Nilsu, drženou v šachu v rohu jedním
běsem. Nepřemýšlel nad ničím. Prostě se vrhl kupředu a odstrčil běsa z
cesty. Zrůda se otočila a začal mentální boj, nejtvrdší, jaký princ kdy
podstoupil.

15. kapitola – Stařec a dítě

„Podívej!“ ukázal Velvrik k obloze.
Z lesa před nimi stoupal k nebi sloupec kouře. Pobídli koně tím směrem
a brzičko dorazili k vesnici. Tedy spíš k něčemu, co vesnicí ještě
nedávno bývalo. Domy byly spálené, krovy stržené a muži pozabíjení.

14. kapitola – Vidění a souboj

„Než odjedete, něco pro vás mám,“ řekla Petela.
Sestoupili za ní do podzemní místnosti. Na katafalcích tam leželo mnoho
žen. Všechny si byly podobné: zlatovlasé, svým způsobem půvabné, v
bílých šatech a všechny mrtvé.