Lomeril

Stáli u čerstvého hrobu na stinném hřbitůvku. Jak by byl šťastný,
kdyby věděl, že se vzali! Nilsa se k němu choulila a on cítil, jak se
otřásá vzlyky.

Nestíhali dojet k Degrikovi včas. Štvali koně, ale nechybělo mnoho do
svítání a oni viděli palác jen v dálce. Náhle Lavinii prosvištěl kolem
ucha šíp. Spěšně se ohlédla. Za nimi jelo asi deset nebo dvanáct běsů.

Chtěl jít trénovat, ale uslyšel výkřik. Přicházel z nádvoří, kam se
stihl dostat během minuty. Uviděl Nilsu, drženou v šachu v rohu jedním
běsem. Nepřemýšlel nad ničím. Prostě se vrhl kupředu a odstrčil běsa z
cesty. Zrůda se otočila a začal mentální boj, nejtvrdší, jaký princ kdy
podstoupil.

"Podívej!" ukázal Velvrik k obloze.
Z lesa před nimi stoupal k nebi sloupec kouře. Pobídli koně tím směrem
a brzičko dorazili k vesnici. Tedy spíš k něčemu, co vesnicí ještě
nedávno bývalo. Domy byly spálené, krovy stržené a muži pozabíjení.

"Než odjedete, něco pro vás mám," řekla Petela.
Sestoupili za ní do podzemní místnosti. Na katafalcích tam leželo mnoho
žen. Všechny si byly podobné: zlatovlasé, svým způsobem půvabné, v
bílých šatech a všechny mrtvé.

Spánek v opravdové posteli je příjemně osvěžil. Přesto Lavinie nemohla
potlačit stísněný pocit. Dnes, dnes se to stane, dnes budou zodpovězeny
všechny otázky, dnes snad pochopí Sebonaino vidění. Petela ji přivedla
k velkým zlatým dveřím.

Degrik se pomalu ubíral dozadu do zahrady, kde stálo cvičné pole
pro lukostřelce. Ačkoliv protestoval, chtěl si Khol dnes dát oddech a
zastřílet si. Šel s hlavou skloněnou a přemýšlel o havranovi, který ho
předevčírem tak vystrašil. Náhle pocítil podivný chlad.

Sebonai a Khol byli jako tým daleko lepšími učiteli než každý
zvlášť. Degrik se rychle učil odhadnout reakce protivníka a začínal
pomaličku dohánět Khola. A co bylo hlavní, zbavil se strachu ze
Sebonai. Nejčastějším tématem jejich hovoru byly věštby.

Lavinie dotáhla sedlový řemen a pohladila Jiskru po šíji. Strach jí
svíral útroby tak, že se jí zvedal žaludek a třásla se. Podívala se na
Velvrika a ten se na ní pokusil usmát, ale vyšel z toho spíš křečovitý
škleb.

"Velvriku?"
"Ano?"
"Víš, jak odjíždím...nejel bys se mnou? Neznám tu moc lidi a prostě mohla bych udělat něco nevhodného..."