O domku a kamnech
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi byla docela obyčejná světnička. No zase tak úplně obyčejná nebyla, měla sice vše co taková síňka má mít: stůl, dvě židle, jedno malinkaté okénko, almaru v koutě, obrázek na stěně a kamna. Ale měla ještě něco navíc, co se jinde najít nedalo. Ovšem nedalo se to najít ani tady, pokud jste nevěděli, kde máte hledat, a jelikož vypravěč ví vždy všechno, ví také, kam se podívat, aby viděl neviděné. Vypravěč tedy príjde do chaloupky a zamíří ke kamnům. Skloní se k malým dvířkům a opatrně je otevře. Zpočátku nevidí nic, jenom tmu ze sazí, ale stačí jenom chvilinku počkat a něco se stane…… ….. Bylo jednou jedno království na dně starých...
Malířka a básník
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi žili dva lidé – muž a žena. Ona byla mladá nadějná malířka a on mladý zneuznaný básník. Potkali se před pár měsíci úplnou náhodou. Ona seděla s kamarády v hospodě a popíjela pivo. Přitom jim vykládala o tom, jak je strašně ráda, že je svobodná a že ke svému životu potřebuje volnost. Plácala o tom, že by se nechtěla vázat, že jí to takhle naprosto vyhovuje. Přitom sama věděla moc dobře, že to není pravda. Ale bylo pro ni jednodušší si lhát, než si připustit, že s ní nikdo nikdy nevydržel déle než měsíc. Pak začala vykládat o tom, že nechápe, jak někdo může mít děti, zvlášť v dnešní době. Tvrdila, že ji by to omezovalo v tvůrčím rozletu. Pivo...
Za dveře a ještě dál…
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi … …Opravdu to chcete vědět? Nebo si ceníte svého duševního zdraví a radši zůstanete sedět tady? Uvědomujete si vůbec, že tajemství mají dobrý důvod k tomu, aby se uchovávaly v tajnosti? Hm, dobrá. Tak mi podejte ruku, vypravíme se na cestu za tajemstvím. … Za zcela obyčejnými dřevěnými dveřmi s tmavým ebenovým nátěrem se nenachází vstupní místnost do domu, jak byste nejspíš očekávali, nýbrž rozlehlá louka lemovaná majestátnými horami, s královsky sněhovou korunou na vrcholcích, a na druhé straně klikatící se divokou řekou, stékající z hor do údolí. Vítr se prohání jak a kudy se mu zrovna zlíbí a rozeznívá listí na větvích stromů...
Anička
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi bok po boku sídlila Samota, Strach a Nenávist. Každý z nich obýval část domu a každá část domu byla plně přizpůsoben svému majiteli. A dole, ve sklepě byla zavřená Naděje. Oni Naději nenáviděli, hatila jejich plány a pletla se tam, kam neměla. A tak Naděje zůstala zavřena v malém a těsném sklepě, ale moc jí to nevadilo. V naději očekávala to, co se stane. Jak by také mohla jinak? *** „A stejnak, barbínky jsou lepší než autíčka!“ Anička si dupla. Tady mohla. Poblíž nebyl žádný dospělý. Žádný z těch, co mají sklon člověka napomnat a přitom dělat to samé. „Ne, ne a ne! Autíčka sou lepší. Barbínky jsou na nic. Mají kolečka? Ne. Můžeš...
Babička
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi … …. za nimi bylo království jedné staré dámy. Tam bydlela babička. Nebyla to jen tak obyčejná babička. (O tom nemůže být ani řeč, když už vám vyprávím kouzelnickou pohádku, tak je naprosto jasné, že tam na samotě u lesa, nežila obyčejná babička. Natož mudla.) Tahle babička vážně nebyla jen tak ledajaká, byla to totiž babička mozkomoří… no ano, mozkomor, čtete správně. (Jistě i takový tvorové mají své babičky. Což nějaké námitky? VždyŤ vy také máte babičku… babičkování je docela běžná záležitost.A snad byste to těch chudákům mozkomorů nechtěli upřít? Každý má právo na babičku. Aspoň na jednu. I takový mozkomor. A proto mají...
Lena a Nel
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi byla nádherně zdobená hala. Ale prázdná. Jen pavučiny vyplňovaly místo závěsů. Všude byly střepy z oken a ticho. To ticho tam bylo už pět let. Přitom kdysi se tady ozýval smích. Na chodbách pobíhaly děti. Z kuchyně se linula nádherná vůně. Ve dvoře štěkal pes a honil slepice. Teď byl dvůr pustý a zarostlý trávou. Les pomalu prostupoval do domu. Když tu se náhle zval klapot kopyt. Jezdec seskočil z koně a opatrně prošel kolem vstupních dveří, které visely už jen na jednom pantu. Minul halu a zamířil do kuchyně. Zastavil se až u pece. Strčil ruku do otvoru, kterým kdysi vkládali do pece chléb. Chvíli tam šátral a nakonec vytáhl balíček zabalený v...
Draci
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi se skrývali dva nádherní draci. První měl krásnou zlatou barvu, která v záři slunce krásně zlatě jiskřila a druhý byl temně černý jako sama noc, a když na jeho šupiny zasvítilo slunce, tak se mu na celém tělo rozzářilo milióny malých hvězdiček. Jak svítí dračí tělo v záři slunce však dlouho nikdo neviděl. Ptáte se proč? Tak to je dlouhý příběh, ale jestli chcete, tak vám ho budu vyprávět. Pohodlně se usaďte a začínáme. V dobách dávno minulých byl svět o hodně jiný, dá se říci, že dokonce lepší než dnes. Volně v něm žila podivná stvoření od obřích duhových hadů, přes ryby, které byly schopny dýchat vzduch, až po výše zmíněné obrovské draky. Drakům...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
