Kapitola VII. – Hřbitov –
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read* Kapitola VII. – Hřbitov – Úsměv zahřál, a pak v temnotách Pekla, rozeklaný jazyk hada, vsávající stín anděla se rozesmál. ~...
Temná kletba
Příběh o cestě dívky Hany, která je vyvolená zachránit svět před kletbou…Před mnoha lety byla vyřčena kletba nad celou zemí. Nikdo nevěděl, kdo ji řekl, proč a hlavně co přesně v ní je. Zem se pokryla tmavým a neproniknutelným hvozdem, kam nikdy nepronikl ani paprsek světla, zvěř tam nežila a ani rostlinám se v té věčné temnotě nedařilo. Lidem se žilo čím dál hůř, dobytek umíral hlady a lidé k tomu neměli daleko, protože vypěstovat obilí, ovoce nebo zeleninu bylo pořád těžší a těžší. Za pár let ale svitla lidem naděje. Skrz černý les se k vesnici blížila temná postava. Byla to žena zahalená v šedý šál zakrývající šedé vlasy i celý obličej, až na černé oči. I její tělo bylo oblečeno v šedý šat. Jakmile se přiblížila lidem na doslech pravila: ,,Až nastane...
Poslední
Poslední žijící jednorožci jsou vyrušeni ze svého poklidného života. Zlo, které se rozhodlo je zprovodit ze světa jednou provždy, se v podobě démonického jednorožce znenadání objeví v lese. A není samo, zčistajasna se zde ukáže i jiný nečekaný návštěvník. Ztemnělý les dával všem znát, že dnes zde není bezpečno. Věděli to jeho obyvatelé i jeho občasní nezvaní návštěvníci. Zvěsti o tom přízraku, co se toulá nocí, znali široko daleko. Té prazvláštní bytosti, která se zjevovala zbloudilým poutníkům, kteří ze strachu brali nohy na ramena v domnění, že vidí svou zkázu. Černý jednorožec tu noc opět obcházel po lese. V nejhlubších místech tohoto lesa, která zahlédlo jen velmi málo obyčejných smrtelníků, kde život plynul nezávisle na okolním světě, trhali poslední trsy...
Minulost
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na okraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi se skrýval muž. Nebyl ani velký, ani malý. Vlasů měl tak akorát a jejich délka by také nikde nevzbudila zájem. Možná tak ta barva. Mohlo mu být teprve kolem třiceti a už měl vlasy bílé jako stařec. Jeho ostré rysy a hrdé držení těla, to vše bylo kdysi obdivováno nemalým počtem žen. A on toho využíval, jak na svůj minulý život teď vzpomínal. Nevěděl vlastně ani proč musel zbýt on, jediný zastánce. Vždyť ani nikdy netoužil po tom být posledním. Povzdechl si, vyšel ven aby se podíval na krásu jezera, a vrátil se na chvíli do minulosti. "Povídej, co jsi viděl." Měla to být snad otázka? Ne, Bylo to pronesené bez zájmu. Bez zájmu o zázrak....
Jak to?
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi … "Počkat, počkat…" zaprotestoval asi osmiletý chlapec. Dívka v kruhu dětí si povzdechla a zvedla oči od knihy. "Ano, Jeremy?" zeptala odevzdaně a čekala, co že to Jeremy stihl v těch prvních třech větách najít za nesouvislost. "No…" odkašlal si chlapec, "už se na to chci zeptat delší dobu… nějak mi to nedává smysl. Jak to, že všechny ty příběhy začínají: Byl jednou jeden… A vůbec… ve většině případů se ty věci, co "byly jednou jedny", stejně opakují, tak jak mohou "být jednou jedny", když už vlastně "jednou jedny byly"? Nemá to logiku…"...
Život
"Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi …" Do setmělé místnosti vstoupil statný muž. "Pojď už… to mu ty pohádky budeš vyprávět až do dospělosti?" zahřměl. Dívka se podívala na bratra, zlehka ho políbila na tvář a zvedla se k odchodu. "Tatí… pojď za mnou na chvíli…" zakňoural malý hošík. Otec si povzdechl a šel si k němu sednout. "A jak ta pohádka dopadla? Skončila šťastně?" kluk upřel na tátu tázavý pohled. Muž se srdečně rozesmál, ale potom ztichl. "Víš, synku… Některé pohádky nekončí šťastně…" Úsměv na jeho tváři se promněnil na zachmuřený výraz. "Ale vždycky přeci přiletí princ na svém...
Ar-tal
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi byl pouze slyšet škrábání perem..Týraný hrot pera zoufale zaskřípal a na několikrát seškrabovaném pergamenu se objevila první slova, vzápětí však byla zuřivě zaškrtána. Tak takhle by to nešlo. Dnes to musí být něco speciálního. Proklatě, snad se Drakkemu Zlatovi bude má povídka líbit. Co je mi po tom, že lidi tyhle příběhy o čarodějích a nestvůrách nepokládají za umění? Ať si myslí, co chtějí. Jestli jim jedou líp slaboduché romance potulných bardů, kterými se tohle zatracené království hemží jako starý salám červy, tak prosím. Chápejte, lidičky zlatý, i kdyby, z něčeho musím bejt živej, a tohle je jediná věc, kterou umím. Kdyby mi to tak Drakky...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
