Ar-tal

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně
a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl
dveře, a za nimi byl pouze slyšet škrábání perem..Týraný hrot
pera zoufale zaskřípal a na několikrát seškrabovaném pergamenu
se objevila první slova, vzápětí však byla zuřivě zaškrtána.
Tak takhle by to nešlo. Dnes to musí být něco speciálního. Proklatě,
snad se Drakkemu Zlatovi bude má povídka líbit. Co je mi po tom,
že lidi tyhle příběhy o čarodějích a nestvůrách nepokládají
za umění? Ať si myslí, co chtějí. Jestli jim jedou líp slaboduché
romance potulných bardů, kterými se tohle zatracené království
hemží jako starý salám červy, tak prosím. Chápejte, lidičky
zlatý, i kdyby, z něčeho musím bejt živej, a tohle je jediná věc,
kterou umím. Kdyby mi to tak Drakky Zlat vydal ve svém dvouměsíčníku,
vázaném v pravé zlacené dračí kůži, to by bylo slávy! Dnes to
chce něco extra. Něco, co tu ještě nebylo.