Papír
Duše jejich (Kdo v ně věří?) jako listy nepopsané leží. Hledají inkoust, brk, nastavují krk hrdlu masožravému, světu celému. Pro slovo, slovíčko, prodali by sluníčko. Jen aby mohli říci, jsem ten co má víc. Co na tom všichni vidí? Jsou to vůbec ještě lidi? Ten papír co mám uvnitř je plný vět a škrtanic. Protože jsem vyšla z davu, prokoukla zdi klamu. Kráčím sama uličkou, která zapisuje propiskou na papír slova další, co dělají ten život těžší. Jsem totiž plná předsudků, lží a popisků. Kterých se nelze zbavit, o kterých se nelze bavit. Další krok a rozcestí, ten papír mi cestu snad proklestí. Ptáte se, co se stalo? Co mi možnost dalo tohle psát? A na pohřeb se smát? Kdo ví. Ať poví. Protože s tím by život nebyl stín. Zatím je načase opustit, už zase, dav a čekat,...
Holá kamélie
Povídka o kamélii, jež chtěla znovu žít… Bylo to jednou v zimě. Děti odešly domů a mateřská škola naráz ztichla. Do zahrady přiletěl malý vrabčák. Přilétal sem vždycky k večeru, usadil se na větvi santálového stromu a díval se na červánky. Když pohlédl dolů do zahrady potopené do fialového stínu, spatřil v rohu malý stromek. Stojí tam už dlouho? Podivil se, že si ho dříve nevšiml, roztáhl křidélka a rozletěl se k němu. Stromek byl malý a holý; jak na něj vrabčák usedl, celý se roztřásl. „Dobrý den, ty jsi suchý strom?“ zaštěbetal vrabec. „Kdepak, já jsem živý,“ odpověděl stromek. „Aha. A jakpak se jmenuješ?“ „Kamélie.“ „Nelži, já přece vím, jak vypadá kamélie.“ „Já jsem opravdu...
Rozverná panička Gréta
Často, když člověk přemítá, jaký je nebo byl jeho život, může dojít k několika zajímavým závěrům. Možná konečně přijde na svou bezmoc, mnohdy i lhostejnost ke světu, okolí a ke všemu. To je doba, kdy sny z dětství ztratí svou důležitost, zůstane jen šeď obyčejného života. Druhý případ je komplikovanější. Náhlé prozření či náznak něčeho nového probudí spící touhy. Takové tužby se neprojevují navenek. Tiše spí. Čekají na příležitost. Proto vyslechněte můj příběh a probuďte své sny!Jako obyčejná dívka s dostatečně velkým věnem jsem byla hned po svých sedmnáctých narozeninách provdána. Můj manžel – prošedivělý čtyřicátník – byl ze staré školy a potrpěl si na dobré mravy. Ode mě očekával, že mu budu spořádanou ženou, tj. stát u plotny, starat se o...
Slzy draka
Arien se vzbudila a vstala ze své postele. Promnula si oči a zjistila, že kousek od její postele je ještě jedna postel, kde spí její sestra Nessië. Arien a Nessië patřily do jedné z elfských rodin. Všechny elfské rodiny byly v tomto kraji na svůj původ hrdé. Dnes dokonce i Arien, která se nedávno probudila do obyčejného dne… Ze slámy se skutálelo na zem stvoření. Takové ani kouzelník nikdy neviděl. Mělo chlupaté tělíčko, hlavu něco mezi kočkou a psem a tři chlupaté ocásky. Stvořeníčko bylo černo bílé a sem tam mělo rezavý proužek. Kolem oka černé kolečko. Uši mu stály na hlavě a vypadaly jako natupírované. Bylo velké přibližně 50 centimetrů. „Nienn!“ ozvalo se z druhé strany kupky žluté slámy, které pak následovalo hlasité „Pšíík!“...
Kněz
Tři mladí nájemní vrazi přijmou jeden z posledních úkolů. Eliminovat nějakého kněze pro ně musí být hračka… Vešla pomalu do pokoje. Byla naprosto klidná, ale oba muži byli otřeseni změnou, která se s ní stala. Sedla si na volnou stoličku a pohlédla na své společníky. ,,No, co je?“ ,,Ale nic,“ odvětil ten menší, který se opíral o špinavou zeď. Jmenoval se Orif a stejně jako jeho bratr Olaf, který seděl na posteli, se na ni mírně pousmál. Když se dívka nedočkala dalších poznámek, poodsunula si trochu stoličku a opřela si nohy o stůl. Jmenovala se Elektra a stejně jako její kamarádi byla nájemnou vražedkyní. Všichni tři věděli, že tato poslední akce se jim vůbec nepovedla. Nikdo ale ani slůvkem nedal najevo, co si myslí. V této chvíli, kdy už...
Omnia vincit amor
Tato povídka byla napsaná na motivy stejnojmenné písně s opravdu nádherými slovy. Děj se odehrává krátce po ukončení Třicetileté války. Vichřice byla na vrcholu svých sil a stockholmské uličky postrádaly svůj každodenní ruch. I když ještě nebylo tak pozdě, tma zahalila vše kolem. Jen malá, shrbená postava odolávala náporu větru a dál, krok za krokem, udolávala poslední vzdálenost, která ji dělila od příjemného tepla a společnosti. U zuřivého psa, hlásala vývěsní tabule otáčející se kolem své osy. Postava vděčně vydechla a zatáhla za kliku. Dveře se otevřely a kromě pocestného se do místnosti dostala i trocha sněhu a nejblíže sedící ofouklo. Muž malého vzrůstu v cestovním plášti urychleně zabouchl. „OMNIA VINCIT AMOR,“ zazněl jeho zvučný hlas lokálem a...
5. kapitola – I pád na hubu je pohyb kupředu
Elfové a koně, tyhle dvě věci bych zakázala… S očima dokořán jsem hltala toho nejkrásnějšího kluka, kterýho jsem kdy viděla. Tedy, když to rozeberu do detailů, nebyl to tak úplně kluk. Ale to nic nemění na tom, že jsem na něj zírala jako tele na nový vrata. Tohle přece nemohlo bejt možný! To se mi zdálo! „Illidane, máme tak trochu problém. Meren už dlouho neseděla na koni a potřebovala by si to… oživit. Myslíš, že bys mohl přivést nějakého klidnějšího koně? Aby… to nebyl takový šok hned na začátek…“ Našla jsem její první a asi poslední slabou stránku – neumí lhát. A Illidanovi to bylo taky jasné. Pozvedl obočí a pousmál se. Slint. „El, ještě jednou si promysli, co jsi teď řekla.“ Moje průvodkyně se však do své...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
