Příběh nesmrtelnosti – 6. kapitola – Kdopak to mluví?
Když mi ten večer Eltariel ukázala, kde budu bydlet, netoužila jsem po ničem jiném, než být chvíli sama. Nějak toho na mě bylo moc. No uznejte, mě, člověka, který na sobě neměl sukni od doby, kdy se naučil dupat nožkou, schovávat se pod křeslem a křičet „Ne, já neci, neci!“, nutí nosit dokonce šaty a ještě po něm chtějí, aby jezdil na koni. Jo a jen tak mimochodem má ještě zachránit svět. Divíte se, že mě to všecko trochu zmohlo? Z roztržených zelených šatů, které jsem dala Jaině, aby je opravila, jsem se převlékla do trochu pohodlnější bílé halenky a zelené sukně, hnědý korzet jsem nechala s nedůvěrou ležet na posteli, kde jsem ho našla, protože… korzet? He? Povalovala jsem se na posteli, chroupala nějaké podivné sušenky, které mi kdosi...
W.A. a kouzelné zrcadlo – Kapitola I. – Žena pod růží
„Jsem netvor,“ pomyslel si. „Proč jsi mi dal život? Abych trpěl? Netvor, zrůda.“ Udeřil do zrcadla a to se roztříštilo na milion třpytivých střípků. „Jaká nádhera. Kolik krásy je kolem mě…“ „Waltře, pojď sem!“ křikla stará žena panovačným hlasem. Do pokoje vešel muž a tázavě na ni pohlédl. Ležela na sedačce, která se pod ní prohýbala téměř k zemi. Byla až neuvěřitelně otylá. „Je čas na můj čaj. A přines mi k tomu sladké pečivo. Víš přeci, že musím mít dostatek cukru,“ poručila mu. Muž se otočil na podpatku a odešel z obývacího pokoje. Co nevidět byl ale zpět a v rukou držel stříbrný podnos se šálkem čaje a koblihami. Položil ho před ženu a zdvořile se uklonil. „Jen se posaď, Waltře,...
Hrozba z vesmíru – 3. Obavy
Nyní tedy Mike procitl. Ale to už se na vedlejší posteli začal probouzet i Pete, a Mika opět napadlo, že za to vše může on a jeho bláznivé nápady. Chvilku s pobavením pozoroval, jak se Pete probouzí, a s napětím čekal na jeho reakci, když procitne úplně a zjistí, kde je. Pak si ovšem uvědomil, že situace vůbec humorná není. Vždyť jsou někde, neví kde, neví proč, dokonce ani neví, kdo je unesl. Vybavoval si pouze tvář robota, ale nikoho jiného. Vědomí, že jejich únosci jsou nějací divní, nic neznamenalo, když ani nevěděl, proč mu to tak připadá. Z úvah ho přerušil Pete, který zatím stihl zjistit, že jejich noční dobrodružství nebyl jen zlý sen a v rozčilení vyskočil z postele a začal zběsile pobíhat napříč místností. Sem a tam, tam a sem. Mike se tomu musel začít...
Vzpomínka na mě X.
Šli jsme na autobus. Dveře se naštěstí otevřely automaticky, a tak jsme nemuseli využít jiné možnosti. Byla jsem za tu malou pozornost vděčná. Chytli jsme se páru cestujících jedoucího do mé čtvrti. Autobus byl pořádně namačkaný. Já jsem stála, zatímco Petr seděl na klíně roztomilé blondýnky. „Zvrhlíku“ napadla jsem ho. „Ty si myslíš, že sex je sprostý. Máš urážlivé myšlenky.“ „Myslím si, že sex je hezký mezi dvěma dospělými, žijícími osobami.“ „A co mezi dvěma mrtvými mladistvými?“ zeptal se. Zasmála jsem se. Nevěřila jsem, že to myslí vážně. Jimmyho dům byl od autobusové zastávky blíže než můj. Řekla jsem Petrovi, že chci zkontrolovat mého starého milence. Petr mi pomohl do otevřeného okna. Sám samozřejmě žádnou...
První ročník spisovatelského klání
Každých tisíc let je vybrán jeden ze zástupců rasy, aby získal pro svoji rasu právo na přežití. Tato doba se již nachýlila a zástupci byli vysláni splnit svoji povinnost. Jsou si vědomi důležitosti poslání. Dodnes se vypráví, jak vymřel trpasličí rod, když jejich zástupce nedokázal splnit svůj úkol. Zůstali lidé, elfové, hobiti a lesní víly. Nyní přistoupíme k zadání klání. Váš příběh začíná ve chvíli, kdy se zástupci těchto ras setkávají na magickém místě zvaném Osudová hora. Společnými silami musí otevřít vchod do hory a poté projít a splnit rodové úkoly. Váš příběh bude mít pět částí. Část první: Vyšší moc pozoruje zástupce a jejich spolupráci při otvírání Osudové hory. Po splnění společného úkolu je pouští do hory. Kdo je ona vyšší moc je plně ve vaší...
Fantazie
Někdy je a někdy není…Někdy je a někdy není, občas se jen schovává, všem pohledy na svět mění, s každým z nás si pohrává. Z jelenů jsou náhle vlci, sny zkrášlují nudný den. Realita je jen v kleci a vy si sníte ten svůj sen. Po střechách si tančí víly, ulicí už letí drak. Stačí jenom myslet chvíli na ten fantazijní mrak. Redakční úpravy provedla Janel Weil.
Království Araxie – II. Netykovo poprava
Když se konečně probral, zjistil, že je v malej místnosti. Před ním stály tmavý dubový dveře a nemusel ani brát za kliku, aby uhodl, že jsou zamčený. Hlavu měl opuchlou a pod okem se mu rýsoval pěknej monokl. Rozhlížel se po tmavých zdech. Byly holé. Žádné okno. Potichu mručel a nadával a přemýšlel, kde to vlastně je. Státní věznice to nebyly. Vysvětlení dostal od nadělanýho pacholka, kterej se najednou vřítil dovnitř. „Asi se ptáš, kde jseš, co?-ty blázne. Nebude se ti to líbit. Venku čeká tak padesát kamarádů. Tak hybaj! Už na tebe čekaj.“ A uštědřil mu pořádnej kopanec. Stačilo dalších pár a byl na nevelkym dvorku. Tam stáli hlava na hlavě menší chlapi v ušpiněnejch košilích, podobný tomu hromotlukovi, co stál za ním. Jeden z nich, zjevně ten...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
