Lyrika a smutek
Dívka kráčí po chodníku, boty v ruce sevřené, balancuje po patníku, paže jemně zjizvené. Přemýšlí o svém životě, který nemá smysl, náhle spatří malé kotě, upře na něj mysl. Kotě leží schoulené jak nejkrásnější klubko, oči stále zavřené, svítí na něj slunko. Pohne se a stále sní, sní svůj krásný sen, děvče smýšlí, co jen smí, snad pohladit jej jen. Dotkne se jemné srsti, křehké jako pírko, cítí vůni vonné masti a opráší mu smítko. Zdvihne kotě, hladí jej a poprvé v životě šťastná trošku je jen.
Dvě čárky a pak jedna
Naučit se chápat slova, to dá někdy zabrat. Lepší je to zkusit znova, když to nechceš zbabrat. Dvě čárky a pak jedna, baterie vybitá. Nad tou jednou esemeskou smála ses jak opitá. Srdcem prošel zášleh lásky, zrychlil se ti tep. Neodpovídá na otázky, v srdci jenom ostrý střep. Nejdřív slza, potom druhá, další, další, lásku střídá. Přetrhla se věčná stuha, on si jenom v klidu snídá. Dvě čárky a pak jedna. Baterie vybitá. Nad tou jednou esemeskou stála jsi jak přibitá. Malá slza z oka stekla. „Miluju tě,“ tiše’s řekla.
Hannah
Stála uprostřed chodby a zírala nepřítomně před sebe. Tolik se nezměnila od doby, co se v této chodbě objevila poprvé. V jejích očích se zračila prázdnota. Ale i přes tuto prázdnotu se z nich dalo vyčíst mnoho. Na první pohled jste poznali, že ta dívka rozhodně nebyla šťastná. Jenže nikdy nikdo pořádně nezjistil, kde se tu vzala nebo co se jí stalo. Když ji našli uprostřed lesa, bylo jí pět let. Bloudila tam bosky a nevěděla, kde nebo kdo je. Nevinné dítě se tak dostalo sem. Do ústavu pro opuštěné děti. Do ústavu pro sirotky. Do ústavu pro děti, o které nikdo z nějakého neznámého důvodu nestál. Tohle dítě upíralo svůj prázdný pohled k lidem, kteří ji našli v otrhaném oblečení, špinavou a opuštěnou, a netušilo, co s ní bude dál. Prvních pár měsíců moc nemluvila....
Smrt nad hradem Helfer
Povídka je o kouzelnické rodině, která se vydá na prohlídku hradu Helfer, který je opředen několika nevysvětlenými jevy. Na celou rodinu, především na hlavní hrdinku Alice, tam čeká nejedno dobrodružství. * „Alice, tak pojď už, čekáme jen na tebe,” zakřičela moje máma asi před pěti minutami do mého pokoje. Já ale pořád ležela v posteli a nepohnula jsem se ani o píď. Včera u večeře se za mými zády jako rodina domluvili, že pojedeme na zříceninu hradu Helfer, na kterém zemřeli moji prarodiče za podivných okolností. Jenže já nikam jet nechtěla, měla jsem totiž velice divný pocit, že se něco stane. Začalo to, už když máma přišla do mého pokoje, a informovala mě o tomto výletu. Problesklo mi hlavou, že nikam jet nesmíme. Ale tím jsem nic nezměnila. „ALICE, okamžitě...
Výměna
Pouta, která vzniknou společnou chybou, mohou napáchat obrovské škody. Zvlášť, když se jich chcete zbavit.Ve velkém sále sídla Bourneových svítila toho večera tisícovka svící. Vždycky uměli oslavovat, ale tohle překonalo i jejich vlastní laťku. Kolem lustru kroužily desítky očarovaných zářivých stuh vytvořených ze světelného prachu. Victoire stála dole s rukama založenýma v pase a pokyvovala spokojeně hlavou. Lilie byly naaranžované přesně tak, že ladily s celkovým laděním dřevěného obložení, ale nebylo jich zase moc, aby se hosté zalknuli opojnou vůní. Zpod schodiště vyšla její matka s širokým úsměvem. Vytvořila nádherné pozlátko. „Je to dokonalé, miláčku, DOKONALÉ!“ „Děkuji, mami. Snad se to bude Regině líbit.“ V té větě byl...
Tma
Tma tu je, nic mě nepovzbuzuje. Slabý vánek tvář ovívá, samota všude číhá. Něco mě drží. Za krk dusí. Nejde to, nemůžu, už nikomu nepomůžu. Kdo si na mne vzpomene, ze dna mě vytáhne? Taky někoho potřebuju, abych vyvázla z tohoto boju…
Malá lhářka
Ze lži plete pavučinu, od myšlenky blíže k činu, kalich plný té lži vlastní, aby lidé už nebyli šťastní. Dá ti trochu přičichnouti a hned ho pryč uklízí, že prý sama málo má, že prý takhle loni pila, že v tom číhá chuť a síla. Nejspíš proto, že má lež schovanou v kalichu, zajisté nechodí daleko pro pýchu. Nechodí daleko pro zradu, děkuje vlastnímu nápadu. Od přátel tvář odvratí, jen co se zámožnější z nemoci navrátí. A jak zase ochoří, zas přetvářku nahodí, jde uplésti lži zas k nám, ale už jí to znovu nevyjde, o jejích falešných hrách slyšel i ďábel...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
