Dívka kráčí po chodníku,
boty v ruce sevřené,
balancuje po patníku,
paže jemně zjizvené.
Přemýšlí o svém životě,
který nemá smysl,
náhle spatří malé kotě,
upře na něj mysl.
Kotě leží schoulené
jak nejkrásnější klubko,
oči stále zavřené,
svítí na něj slunko.
Pohne se a stále sní,
sní svůj krásný sen,
děvče smýšlí, co jen smí,
snad pohladit jej jen.
Dotkne se jemné srsti,
křehké jako pírko,
cítí vůni vonné masti
a opráší mu smítko.
Zdvihne kotě,
hladí jej
a poprvé v životě
šťastná trošku je jen.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!