Lyrika a smutek

Dívka kráčí po chodníku, boty v ruce sevřené, balancuje po patníku, paže jemně zjizvené. Přemýšlí o svém životě, který nemá smysl, náhle spatří malé kotě, upře na něj mysl. Kotě leží schoulené jak nejkrásnější klubko, oči stále zavřené, svítí na něj slunko. Pohne se a stále sní, sní svůj krásný sen, děvče smýšlí, co jen smí, snad pohladit jej jen. Dotkne se jemné srsti, křehké jako pírko, cítí vůni vonné masti a opráší mu smítko. Zdvihne kotě, hladí jej a poprvé v životě šťastná trošku je jen.