Tváří v tvář – 1. kapitola
Patnáctiletá Travie, milovnice Harryho Pottera, se náhodou dostává do světa kouzel, kde nachází sama sebe. Život nemá růžový, ale najednou se otáčí o tři sta šedesát pět stupňů a z Travie se najednou stává začínající čáry-máry-fuk. Najednou zjišťuje, že nic není takové, jaké se zdá… S křikem prolétnu prosklenými dveřmi svého pokoje a v bolestných křečích se zhroutím na podlahu. Tatínek se s úšklebkem obrátí na patě a nechá mě ve skleněných střepech popadat dech a krčit se při dalším návalu pekelné euforie, která mi z očí tlačí slzy. Po době, která mi přijde nemožně dlouhá, se konečně doplazím na svou matraci. Železitou chuť krve cítím na jazyku, díky natrženému rtu. Při proletu sklem jsem si pořezala ruce, krk i ramena, naštěstí jen povrchově. Ranky se sami...
Zlodějka
Chyťte ji! Zlodějku mrzkou, co ukradne každou chvilku hezkou. Chyťte ji, vsaďte do vězení, proti mé ztrátě to nic není. Ukradla mi jazyk a slova, řekla, že se vrátí znova, ať sladká slova, co mám, už nikdy jiné nešeptám. Ukradla mi taky čas, řekla, že se vrátí zas, tak nevím dne ani hodiny, jen oči pro pláč zbyly mi. Mezitím si kradla dál, z Měsíce jen srp zůstal, z rána jenom kocovina, všechno je to její vina. Ukradla mi žízeň i chuť, za to všechno ji teď suď! Co mi nechala, co mi zůstalo? Pergamen a brk, aby mi to psalo. Dala mi svícen a stůl, řekla: „Teď jsi jen můj! Teď mi budeš psát vše, co si budu přát.“ Psal jsem o tom, jak je štěstí vratké, ona, že chce básně sladké. Psal jsem o včelách a medu, za to podala mi jedu. Tak mi nechutná spát, díky...
Simirajský bojovník – 21. kapitola
Hledání Všechny zajímalo, co Natovi král řekl. Chvíli dělal, že neslyší, a dotazy ignoroval, ale nakonec to nešlo vydržet. Kluci byli naprosto neodbytní. Zastavil a všechny si je prohlédl. Věděl, jak těžké pro ně bude přijmout, že je zradil velitel. „Neříká se mi to lehce a vím, že mi asi nebudete věřit, ale velitel Ridrick nás zradil.“ „Cože?“ nevěřili svým uším ostatní. „Já vím, reagoval jsem stejně. Mluvil jsem s králem o našem úkolu na poušti a on o něm nevěděl vůbec nic. Ridrick to udělal za jeho zády, jako kdyby se nás chtěl zbavit, a vsadím se, že to obvinění podal někdo na jeho popud.“ Všichni stáli jako přimražení. Nikdo nebyl schopen jakéhokoliv slova. „To nemůže být pravda. Je to náš velitel, proč by to...
Libergoc – 2. kapitola
UPOZORNĚNÍ: V textu se nachází násilný prvek. Mariana se ošila. Ve vězení jí to bylo jedno, ale v Akademii jí její zraněná noha vadila. Znovu zkontrolovala obvaz kolem kotníku a nazula si boty. Pohlédla do zrcadla a lehce se usmála. Vlasy v culíku, černý rolák, černé kalhoty a černé kotníkové boty. Přesně tak to měla ráda. Připnula si hodinky a zkontrolovala, že dlouhé rukávy roláku zakrývají hlídací náramek, který jí měl ztížit případný útěk. Uchechtla se. Už večer zjistila, že náramek se dá bez problémů obejít. Vyšla z pokoje a vydala se na svou první hodinu. Studenti se za ní otáčeli, ale jí to bylo jedno. Do počítačové učebny vešla přesně se zvoněním. Pohledem přejela stojící studenty a ušklíbla se. „Dobré ráno. Sedněte si,“ řekla a přešla k počítači v čele...
Simirajský bojovník – 20. kapitola
Útěk Když se probudil, bylo už světlo. Slunce krásně svítilo a on poznal, že je něco kolem deváté hodiny. Měl hlad. Uvědomil si, že od té doby, co utekl, neměl skoro nic k jídlu. Jediná možnost, jak něco získat, byla jít se projít kousek do města a ukrást něco k jídlu. Vstal, protáhl se a zamířil k městu. Cesta byla krátká. Stejně musel jít opatrně a dávat si pozor, aby mu nebylo vidět do obličeje. Procházel ulicemi a nejdříve zjistil, kde je jaký stánek. Našel vetešníka, zbrojíře, ale také zelináře a pekaře. Zelinář se hádal s nějakou ženou o ceně velkého melounu, a tak měl čas prohlédnout si zboží. Po několikaminutovém okukování stačil ukrást pár švestek, jedno jablko a hrušku. Všechno si nastrkal do tašky přes rameno a zamířil o ulici dál k pekaři. Tam...
Tobě, příteli!
Můj starý, věrný příteli, já vím, že jsi zde! Každý jej máme, víme-li, že není dobře, ani zle… Vím, že přijdeš! A přesto, budu ráda? Ze stínu jednou vyjdeš, kde kryješ mi záda. Jednou a… Třeba tě uvítám jako přítele, zachránce! A vyjdeme vstříc tvé věčné hádance. Půjdu s tebou do neznámých krajů, já… Věřím, že ukážeš mi krásu mrtvých hájů.
You & I – cesta za snem
Noc a ticho. Nad údolím se právě stmívalo, když do tmy pomalu vkročily dvě osoby. Stále daleko na to, aby bylo rozeznatelné, kdo to je. Vynořovaly se pomalu do měsíčního světla, které protínalo i vzdálenější pražce kolejí. Jedna osoba vzpřímenou postavou podobna andělu. Anděl držel druhou postavu a oba se, ruku v ruce, pomalými kroky přibližovali. Šli po štěrkové cestě. „Bojím se, je tu tma. Nechci už jít dál,“ povídá menší osoba, společník anděla, nohy prošoupané až na kost, zakrvácené. Kapky dopadaly na štěrk na cestě. Sklonil se a zlehka se dotkl naštípnutého kamene a pohlédl na úlomky skály na zemi. Mírně se zachvěl a kapky krve se vpily do částeček kůže. „Musíme jít. Musíš to vidět. Chci, abys byl se mnou. Hledal jsem tě dlouho a teď tě...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
