Stromopsaní – Strašák v poli
I. kapitola První ranní paprsky hladily svěžím dotekem lesní mýtinu, až pozlatily husté obočí spícího muže. Ten se jemně zachvěl, než procitl a zpoza svého těžkého pláště, do kterého byl zachumlaný, se rozhlédl kolem. S veselým pobrukováním pohladil místo, kde spal, jako by přírodě tím gestem děkoval za pohodlí, a sebral svůj skromný majetek. „Nejlepší čas na dobrodružství je právě teď,“ promluvil tichým melodickým hlasem ke stromu u mýtiny, který mu po celou noc věrně hlídal uzlík, hůl i starou loutnu. „Děkuji, příteli, za věrnou službu!“ dodal a vykročil po stezce, kterou za soumraku předchozího dne opustil. Slunce už vystoupalo vysoko, když se bard Blodyn přiblížil na dohled k větší vesnici. Zářila v poledním žáru jako drobné kamínky v trávě, usazená v...
Stromopsaní – Noční děs
I. kapitola Noc byla hluboká a bezesná. Alespoň z počátku. Nedlouho po spokojeném usínání se cosi vkradlo do spaní znaveného barda. Neurčitý pocit, snad sen, který se nechtěl nechat vidět. Pokoušel pár okamžiků tvrdého spáče a ten, aby se protivného rušení zbavil, se po tom záhadném čemsi ze spaní ohnal. Probudil ho strašlivý skřek a leknutí, trefil něco měkkého. Po chvilce tápaní v nočních stínech mu padl unavený zrak na půl metru vysokého výra. Pohled ho vyděsil, protože výr, na rozdíl od ležícího barda, stál důstojně na zemi a na Blodyna ze své úctyhodné výšky shlížel. Veliké žluté oči jakoby přímo planuly, noční pták si uhladil rozcuchané peří a kývnul hlavou, jako by chtěl pokynout zobákem. Blodyn to gesto nepochopil a zabýval se bolavým uchem – sova ho do...
Stromopsaní – Slibný začátek
I. kapitola „Hej, tuláku,“ ozval se kdesi shůry hromový hlas, který probral Blodyna z mrákot. Něco tvrdého ho tlačilo do žeber, a přestože ve snu ještě objímal sličnou šenkýřku z nedávno navštívené krčmy, její teplo se kvapem vytrácelo, jak se mysl neochotně vracela do reality. „Slyšíš? Ať už jsi na nohou!“ ozvalo se ještě hlasitěji a tupá bolest na žebrech zesílila. Podařilo se mu otevřít oči, zamžourat do šera a konečně vzhlédl ke zdroji toho rámusu. Nad ním se skláněla nevraživá tvář zarostlá vousy a dojem dokreslila jezdecká bota, která ho teď už nevybíravě dloubla do boku. Nebylo to probuzení, na jaké byl Blodyn za poslední týdny zvyklý. Příliš časné a ani trochu příjemné. Věděl ale, že i z nevlídného rána se dá vykřesat zajímavý den, a proto zahnal chmurnou...
Stromopsaní – Hradby
I. kapitola Když se probudil, mýtinu už osvětlovaly paprsky slunce. Připadal si odpočatě, což pro něj byla, po několika předešlých nocích, příjemná změna. Chvilku mžoural po okolí, dokud nepřestal vidět rozmazaně. Poté se opatrně postavil, posbíral si své věci a rázným krokem se vydal po lesní cestičce vedoucí do neznáma. Neušel ani kilometr, když kousek od cesty uviděl lesknoucí se řeku. Už to bylo poměrně dlouho, co šel okolo nějakého zdroje vody. Rozhodl se proto, že se trochu opláchne a nabere si do měchu vodu na cestu. Cestou k řece se musel prodrat několika po pás velkými keříky, ale nakonec se mu podařilo se k ní bez nějakého vážnějšího úrazu dostat. Voda v řece byla čirá, takže mohl vidět i menší rybky plavoucí v ní. Vyndal si tedy měch a opatrně ho...
Stromopsaní – V cizím kraji
I. kapitola Barda probudila náhlá tíha na prsou. Probral se z počátečního šoku a vyvrátil hlavu, aby si prohlédl to, co si z jeho hrudníku udělalo postel. Hebký, zrzavý kožíšek. Mrtvá veverka, v jejímž nebohém tělíčku byl zabodnutý šíp. Jako první Blodyn pomyslel na útok. Poté na snídani. Veverka vypadala pěkně vypaseně a barda hned napadlo, jak je zvláštní, že včera dlouho unikala jeho zvídavému pohledu, když vypadala jako obrovská tlustá koule. A musela to být ta samá veverka, protože měla mezi očima tu neobvyklou bílou rozetku, které si včera všiml. Ale proč šla za ním? Nakonec to Blodyn pustil z hlavy, vzkřísil včerejší oheň a veverku na šípu umístil na dvě vidlice zaražené do země. Vůně pečínky se linula celým lesem, bard si zatím hřál nad ohněm zkřehlé...
Stromopsaní – Bardova láska
I. kapitola Když se Blodyn ráno probudil, čekala na něj veveřička z předchozího dne. „Ahoj, Zrzečko,“ pravil bard rozespale, „neviděla jsi tu něco k jídlu? Nebo k pití?“ Veverka kývla drobounkou hlavičkou ke keři, na němž visela velká, lehce nahnilá jahoda. Blodyn byl však moc hladový, než aby to odmítnul, tak se vydal ke keři a opatrně jahodu utrhl. Vložil si ovoce do pusy a blaženě vychutnával šťávu. Po dvou hodinách s veverkou objevili spoustu hub, které bard nasekal drobnou zarezlou dýkou, kterou nosil ve svém uzlíku. Po chvíli se spustil déšť, veverka zatím usnula, tak ji dobře naladěný muž přikryl lopuchovým listem a do jiného se snažil chytat déšť. Když to vypadalo, že tenhle systém se mu nepovede, rozhodl se chytat kapky přímo do úst. Po dvaceti minutách...
Stromopsaní – Dívka ze snu
I. kapitola Tak jako posledních několik nocí se při svém snění objevil na jemu neznámém rozcestí. Stál ve svém kabátě s uzlíkem přes rameno a přemýšlel nad tím, kterou cestou se vypravit. Každá z cest měla své kouzlo a slibovala jiná dobrodružství a nejistotu čekající na jejím konci. Cesta úplně vlevo vedla do temného lesa a byla lemována vysokými bodlavými květinami. Věděl, že vypraví-li se touto cestou, bude možná velmi brzy litovat svého rozhodnutí a jeho ošlehané ruce od bodláčí mu budou dlouho připomínat, kudy se rozhodl jít. Cesta prostřední se vinula podél úzkého klidného potůčku a sváděla k tichému pobrukování si v rytmu tekoucí vody. Blodyn měl chuť skočit do jeho proudu a osvěžit své nohy unavené dlouhou cestou. Jeho oči se ale stále stáčely doprava k...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
