Deník Layly Brooke Stilton – 1. kapitola

21. listopadu, 2015 Nikdy jsem netušila, že bych mohla být čarodějka, vždyť mě na základce šikanují! No ale protože prostě jsem, tak jsem si začala psát deník. Včera, 20. listopadu, mi přišel dopis z kouzelnické školy Melody of Magic, zkráceně jí studenti říkají MoM, že by mě tam chtěli. No, takhle přesně to tam nebylo, ale prostě jsem přijatá! Máma, která zbožňuje Harryho Pottera, byla absolutně nadšená, objímala mě a tančila po pokoji. Táta zase nervoval, že to určitě píše jen nějaký pedofil, že se budu těšit, půjdu tam a pak… to dopadne špatně. Domluvili se tedy, že mě tam pošlou, ale musím si vzít mobil a volat jim. Teď už jsem sbalená, jedu normálním vlakem na místo, kde je sraz nových studentů. Mám tam dorazit až zítra ráno, ale co! Stejně se těším,...

Stromopsaní – Těžké rozhodnutí

Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – První překážka. Bard se nadechl, chtěl něco říct, ale pak vydechl a podíval se na čarodějnici. „Dobrá tedy,“ pravil, „moje životní láska za to stojí.“ Bard svá slova „láska je nejdůležitější v životě“ myslel vážně a věřil, že mu tohle rozhodnutí pomůže v jeho prázdném, toulavém životě. Čarodějnice zřejmě očekávala, že si Blodyn zachrání kůži, ale i tak zvedla hůlku. „Avada-“ Kletbu nedořekla, jen se zhroutila na kámen a rozvzlykala se. „Víš,“ s pláčem zašeptala čarodějnice, „když tudy za tou dívkou procházela spousta mladých jinochů, žádný se neobětoval. Jen Ty. Jsi vůbec člověk? Lidé se neobětují pro druhé… či snad ano?“ „Já ano,“ řekl konejšivě bard. „Asi tomu nebudeš věřit, ale…“ nadechla se čarodějnice, „i já byla...

Stromopsaní – Výzva

Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? Když bard otevřel vrzající dveře do hospody, okamžitě si prohlédl prořídlé návštěvníky. Byl tu svalnatý blonďatý krasavec, který se mu představil jako Vikon, asi patnáctiletá černovlasá dívenka jménem Annya a starý obtloustlý muž s neobvyklým jménem Daristox. Samozřejmě tu byl ještě usměvavý pohublý hostinský Albertini, který pocházel z Itálie. Poté, co všichni zákazníci Blodyna pozdravili a představili se mu, vylétl z kuchyně Albertini a zapištěl: „Mamma mia! My mít novo zákazník! My dnes mít šťastné den! Jak Vy se jmenovat?“ „Jsem bard Blodyn,“ odpověděl mu bard. „Blodýn! Ó, Blodýn, já fás móós rádo pšifitát f mojá chospodá U Albertina! Blodýn, co fy si dát?“ švitořil hostinský. „Nic, nic,“ usmál se...

Stromopsaní – Bardova láska

I. kapitola Když se Blodyn ráno probudil, čekala na něj veveřička z předchozího dne. „Ahoj, Zrzečko,“ pravil bard rozespale, „neviděla jsi tu něco k jídlu? Nebo k pití?“ Veverka kývla drobounkou hlavičkou ke keři, na němž visela velká, lehce nahnilá jahoda. Blodyn byl však moc hladový, než aby to odmítnul, tak se vydal ke keři a opatrně jahodu utrhl. Vložil si ovoce do pusy a blaženě vychutnával šťávu. Po dvou hodinách s veverkou objevili spoustu hub, které bard nasekal drobnou zarezlou dýkou, kterou nosil ve svém uzlíku. Po chvíli se spustil déšť, veverka zatím usnula, tak ji dobře naladěný muž přikryl lopuchovým listem a do jiného se snažil chytat déšť. Když to vypadalo, že tenhle systém se mu nepovede, rozhodl se chytat kapky přímo do úst. Po dvaceti minutách...