Chtěl jít trénovat, ale uslyšel výkřik. Přicházel z nádvoří, kam se
stihl dostat během minuty. Uviděl Nilsu, drženou v šachu v rohu jedním
běsem. Nepřemýšlel nad ničím. Prostě se vrhl kupředu a odstrčil běsa z
cesty. Zrůda se otočila a začal mentální boj, nejtvrdší, jaký princ kdy
podstoupil.
"Podívej!" ukázal Velvrik k obloze.
Z lesa před nimi stoupal k nebi sloupec kouře. Pobídli koně tím směrem
a brzičko dorazili k vesnici. Tedy spíš k něčemu, co vesnicí ještě
nedávno bývalo. Domy byly spálené, krovy stržené a muži pozabíjení.
Jak může dopadnout jedna taková sezónní láska...
"Než odjedete, něco pro vás mám," řekla Petela.
Sestoupili za ní do podzemní místnosti. Na katafalcích tam leželo mnoho
žen. Všechny si byly podobné: zlatovlasé, svým způsobem půvabné, v
bílých šatech a všechny mrtvé.
Motýla viděla přes okno zavřené,
parapet obsadil, křídla měl stažené.
Chvíli jen seděl, poslouchal smích,
dívky, co vzpomněla na loňský sníh.
Spánek v opravdové posteli je příjemně osvěžil. Přesto Lavinie nemohla
potlačit stísněný pocit. Dnes, dnes se to stane, dnes budou zodpovězeny
všechny otázky, dnes snad pochopí Sebonaino vidění. Petela ji přivedla
k velkým zlatým dveřím.