Starší příspěvky

Jednoho zimního večera – už se blížil Štědrý den – seděl starší pán v pohodlném křesle zelené barvy, které mu kdysi koupila jeho žena. U nohou mu věrně spal jeho pes – pojmenoval ho Mefisto, podle toho čerta v knihy o Faustovi. Mefisto byl také takový ďáblík, ale spíše v dobrém smyslu. Byl celý černý, jeho černá očka třpytivě zářila – snad radostí.

„Ahoj, teti,“ přišla domů Hedvika, pozdravila svou tetu Amélii, která právě v kuchyni pekla cukroví.


„Dobré odpoledne,“ řekla teta rádoby přísně, když jí Hedvika ukradla kousek vanilkového rohlíčku. „Copak tak veselá?“

Seděl v křesle, díval se na svého společníka.



„Myslíš, že někdo přijde?“



Jeho spolusedící pokrčil rameny. Seděl dál a trpělivě čekal. Za pár minut se rozezvonil zvonek. Pomalu se zvedl ze židle se slovy: „Že by přece jen někdo?“

Je večer před Štědrým dnem. Na nebi nastal obrovský zmatek. Ježíšek pod dohledem své matky, Pany Marie, dohlížel nad přípravou všech dárků pro letošní Vánoce. Duše dětí, které v nebi skončily, vydatně pomáhaly a leckdy pomáhaly i duše dospělých. Všude vládla vánoční nálada a panovalo veselí.

Na rohu, kde se sbíhají dvě ulice, stojí stánek – docela obyčejný novinový stánek. Sedí v něm starší dáma. Vypadá to snad jakoby tam byla odjakživa. Skoro jako by byla automat – takový, který lidé jen pozdraví, řeknou, jaké chtějí noviny, vezmou si je, zaplatí a pak zas rychle zmizí v davu. Ona jakoby neměla žádné jméno, sedí tam pozoruje rušnou ulici, sem tam si přečte něco z dnešních novin.

Vánoce se blíží a naše čítárna si pro vás připravila speciální akci zvanou Vánoční povídání.

Prázdniny se krátily a přišel 20. srpen, den jeho narozenin. Ráno se probudil a šel na snídani. Všichni ještě spali, probudil se totiž už v sedm ráno, což u něj nebylo obvyklé. Šel tedy do kuchyně a udělal k snídani nějaký obložené chleby. Chtěl se právě zakousnout do prvního, když vešla do kuchyně Elena.

Některý život se může krutým jen zdát a jiný, ač tak nevypadá, jím být. Dvě mladé dívky s jiným životem ale stejným osudem se potkají na osudném místě svého života.

Sebonai a Khol byli jako tým daleko lepšími učiteli než každý
zvlášť. Degrik se rychle učil odhadnout reakce protivníka a začínal
pomaličku dohánět Khola. A co bylo hlavní, zbavil se strachu ze
Sebonai. Nejčastějším tématem jejich hovoru byly věštby.

Cesta MHD, aneb, jak to vidí puberťačka...