Je večer před Štědrým dnem. Na nebi nastal obrovský zmatek. Ježíšek pod dohledem své matky, Pany Marie, dohlížel nad přípravou všech dárků pro letošní Vánoce. Duše dětí, které v nebi skončily, vydatně pomáhaly a leckdy pomáhaly i duše dospělých. Všude vládla vánoční nálada a panovalo veselí.
Z domu barda Beedleho · Vánoční povídání
Na rohu, kde se sbíhají dvě ulice, stojí stánek – docela obyčejný novinový stánek. Sedí v něm starší dáma. Vypadá to snad jakoby tam byla odjakživa. Skoro jako by byla automat – takový, který lidé jen pozdraví, řeknou, jaké chtějí noviny, vezmou si je, zaplatí a pak zas rychle zmizí v davu. Ona jakoby neměla žádné jméno, sedí tam pozoruje rušnou ulici, sem tam si přečte něco z dnešních novin.
Vánoce se blíží a naše čítárna si pro vás připravila speciální akci zvanou Vánoční povídání.
Prázdniny se krátily a přišel 20. srpen, den jeho narozenin. Ráno se probudil a šel na snídani. Všichni ještě spali, probudil se totiž už v sedm ráno, což u něj nebylo obvyklé. Šel tedy do kuchyně a udělal k snídani nějaký obložené chleby. Chtěl se právě zakousnout do prvního, když vešla do kuchyně Elena.
Některý život se může krutým jen zdát a jiný, ač tak nevypadá, jím být. Dvě mladé dívky s jiným životem ale stejným osudem se potkají na osudném místě svého života.
Sebonai a Khol byli jako tým daleko lepšími učiteli než každý
zvlášť. Degrik se rychle učil odhadnout reakce protivníka a začínal
pomaličku dohánět Khola. A co bylo hlavní, zbavil se strachu ze
Sebonai. Nejčastějším tématem jejich hovoru byly věštby.
Ráno se probudil celý zničený. Omyl si obličej, usušil a šel na snídani.
Lavinie dotáhla sedlový řemen a pohladila Jiskru po šíji. Strach jí
svíral útroby tak, že se jí zvedal žaludek a třásla se. Podívala se na
Velvrika a ten se na ní pokusil usmát, ale vyšel z toho spíš křečovitý
škleb.
"Velvriku?"
"Ano?"
"Víš, jak odjíždím...nejel bys se mnou? Neznám tu moc lidi a prostě mohla bych udělat něco nevhodného..."