Starší příspěvky

Ráno se probudil celý zničený. Omyl si obličej, usušil a šel na snídani.

Lavinie dotáhla sedlový řemen a pohladila Jiskru po šíji. Strach jí
svíral útroby tak, že se jí zvedal žaludek a třásla se. Podívala se na
Velvrika a ten se na ní pokusil usmát, ale vyšel z toho spíš křečovitý
škleb.

"Velvriku?"
"Ano?"
"Víš, jak odjíždím...nejel bys se mnou? Neznám tu moc lidi a prostě mohla bych udělat něco nevhodného..."

Kouknu na Irlena a zdá se, že přemýšlí o něčem zcela jiném než já, protože mě obejme v pase a začne mě líbat na krku...

"Ach jo," postěžoval si Alex. "To je nuda,"
Ležel ve svém pokoji a strašně se nudil, protože měl domácí vězení. Byl tam kvůli jedné věci. Věci, které nerozuměl.

Sen a realita jsou dva naprosto odlišné pojmy. Dokáže je rozeznat opravdu každý?

Degrik se stále nemohl smířit s myšlenkou, že pravděpodobně
přijde o bratra. Snažil sám sebe přesvědčit, že Sebonai lhala, nebo se
aspoň mýlila. Ale v hloubi duše věděl, že to není pravda.

"Za touhle zatáčkou už je Sluneční palác." řekl Velvrik.
Lavinie, která jela o tři kroky napřed, se otočila a zachvěla se hrůzou.
"Utíkej!" zařvala.

Přestože byla celá zmlácená, zastavili dřív jenom kvůli tomu, že jí Velvrik chtěl naučit střílet z luku. Vzala zbraň do ruky a začala napínat, když jí zastavil zhrozený výkřik:"Jak to držíš? Copak takhle se napíná luk?!"

Příběh, který se mohl, ale i nemusel stát.