Starší příspěvky

Kouknu na Irlena a zdá se, že přemýšlí o něčem zcela jiném než já, protože mě obejme v pase a začne mě líbat na krku...

"Ach jo," postěžoval si Alex. "To je nuda,"
Ležel ve svém pokoji a strašně se nudil, protože měl domácí vězení. Byl tam kvůli jedné věci. Věci, které nerozuměl.

Sen a realita jsou dva naprosto odlišné pojmy. Dokáže je rozeznat opravdu každý?

Degrik se stále nemohl smířit s myšlenkou, že pravděpodobně
přijde o bratra. Snažil sám sebe přesvědčit, že Sebonai lhala, nebo se
aspoň mýlila. Ale v hloubi duše věděl, že to není pravda.

"Za touhle zatáčkou už je Sluneční palác." řekl Velvrik.
Lavinie, která jela o tři kroky napřed, se otočila a zachvěla se hrůzou.
"Utíkej!" zařvala.

Přestože byla celá zmlácená, zastavili dřív jenom kvůli tomu, že jí Velvrik chtěl naučit střílet z luku. Vzala zbraň do ruky a začala napínat, když jí zastavil zhrozený výkřik:"Jak to držíš? Copak takhle se napíná luk?!"

Příběh, který se mohl, ale i nemusel stát.

Tuto povídku jsem psala v před Mikulášské náladě, kdy můj mladší bráška donesl domů za úkol do slohu napsat vyprávění na téma "Mé setkání s Andělem, čertem a Mikulášem."
Nechala jsem se inspirovat, snad jen s tím rozdílem že má povídka nemá s Mikulášem nic společného.
Boj mezi Andělem a Ďáblem o lidské duše zde na zemi ...

Za zády mi zněl umíráček a já už raději típl cigaretu, abych neschytal příliš káravých pohledů. Dnešek moc smíchu a radosti neskrýval. S autem jsem stál vedle kostela, do kterého plynul dav v černém. Viděl jsem spousty vzlykajících ženušek, zavěšených do svých mužů, kteří nesli po rukách smuteční kytice. Dnešek asi nikomu z nás tady nepřišel veselý, ale já byl na tohle dávno zvyklý. Pokud nechcete většinu svého života vidět uplakané lidi, nedělejte v pohřební službě. Ale někdo to dělat musí.

"Ty, Velvriku, co je to ta Jiskra Slunce?"Jeli už několik hodin, ale zatím od té chvíle, co léčitelka dokončila portrét její matky, nepadlo ani slovo.