Stromopsaní – Bardova láska
I. kapitola Když se Blodyn ráno probudil, čekala na něj veveřička z předchozího dne. „Ahoj, Zrzečko,“ pravil bard rozespale, „neviděla jsi tu něco k jídlu? Nebo k pití?“ Veverka kývla drobounkou hlavičkou ke keři, na němž visela velká, lehce nahnilá jahoda. Blodyn byl však moc hladový, než aby to odmítnul, tak se vydal ke keři a opatrně jahodu utrhl. Vložil si ovoce do pusy a blaženě vychutnával šťávu. Po dvou hodinách s veverkou objevili spoustu hub, které bard nasekal drobnou zarezlou dýkou, kterou nosil ve svém uzlíku. Po chvíli se spustil déšť, veverka zatím usnula, tak ji dobře naladěný muž přikryl lopuchovým listem a do jiného se snažil chytat déšť. Když to vypadalo, že tenhle systém se mu nepovede, rozhodl se chytat kapky přímo do úst. Po dvaceti minutách...
Stromopsaní – Dívka ze snu
I. kapitola Tak jako posledních několik nocí se při svém snění objevil na jemu neznámém rozcestí. Stál ve svém kabátě s uzlíkem přes rameno a přemýšlel nad tím, kterou cestou se vypravit. Každá z cest měla své kouzlo a slibovala jiná dobrodružství a nejistotu čekající na jejím konci. Cesta úplně vlevo vedla do temného lesa a byla lemována vysokými bodlavými květinami. Věděl, že vypraví-li se touto cestou, bude možná velmi brzy litovat svého rozhodnutí a jeho ošlehané ruce od bodláčí mu budou dlouho připomínat, kudy se rozhodl jít. Cesta prostřední se vinula podél úzkého klidného potůčku a sváděla k tichému pobrukování si v rytmu tekoucí vody. Blodyn měl chuť skočit do jeho proudu a osvěžit své nohy unavené dlouhou cestou. Jeho oči se ale stále stáčely doprava k...
Stromopsaní – Návrat do civilizace?
I. kapitola Bard Blodyn se časně ráno vzbudil, ne že by ho něco vyrušilo z nádherné přírody, která ho obklopovala, ale protože byl už tak zvyklý. Ranní ptáčci se činili, a tak měl hned po probuzení dobrou náladu. Na snídani mu ještě zbylo pár bobulí, které si natrhal včera odpoledne, a teď si je s chutí vychutnával. Byl rád za své bobule, myslel si, že není nic lepšího na světě než dárky od matky přírody. Z láhve dopil poslední zbytky vody, sbalil si všechen majetek a rozhodoval, co bude dělat dneska. Nejdřív chtěl najít nějakou říčku, aby si mohl do lahve doplnit vodu, a pak se uvidí. Svou intuicí vybral směr, kterým půjde, a po chvilce chůze si jen vychutnával zvuky zvířat, která se už pomalu začala probouzet. Jeho intuice mu řekla, že dnes bude výjimečný den,...
Kousek historie
Kamkoliv vkročily kočovné kmeny, zůstali mrtví muži, slabé ženy. Vznikaly říše, jež zaručily lidu, že mohou svou půdu obdělávat v klidu. Obhajovat hranice, moc posilovat, o bohatství velkých říší usilovat. Zapsat se do dějin jako vítěz bitev, opěvován skončit na bojišti mrtev. Pečovat o vládu nad rolníky, za ziskem posílat bojovníky. Rozvíjet i umění, i řemesla, nejstaršího syna vsadit do křesla. Mocné panovníky mít za spojence, avšak stane-li se z nich konkurence, celý rod chladnokrevně povraždit, vládnoucí dynastie bude žít. Někde náboženská tolerance sílí, někde se církev v lidech šeredně mýlí. Někde se stoupenci protestantismu bouří a jinde katolíci Bohu věrně slouží. Kde monarcha neomezeně vládne, tam prostý lid bez práv v chudobě chřadne. Kde nemají rozum,...
Vlkodlačí lov – 1. kapitola
Velké tlapy, hustá srst a ostré tesáky? To všechno má Levalla, alfa samice a vůdkyně vlkodlačí smečky. Shánění krve a masa, přežití její smečky patří k jejím povinnostem. Užívá si zabíjení a strach lidí. Myslí si, že nic jako láska neexistuje, bude v to ale věřit věčně? Cítila je, cítila jejich krev, cítila jejich strach, paniku. Dokázala je vycítit na kilometry daleko. Slyšela jejich vystrašené hlasy, jejich křik, když jim její lovci trhali maso zaživa. Slyšela jejich zmatené pobíhání, které doprovázelo dunění velkých tlap. Vyběhla ze svého úkrytu a připojila se ke svým druhům. Zaujala svoji pozici vepředu a navedla smečku doprostřed kulatého náměstí. Dřevěné chajdy tu byly na každém kroku. V hlavě se chválila za dobré místo pro lov. Vyštěkla a vlci obklíčili...
O dívce, která neměla na výběr
Ocitáme se ve světě s prastarou magií, která zdejším obyvatelům koluje v žilách. Co se ale stane, když se magie zakáže a každý její uživatel může být přísně potrestán? Lze vůbec odepřít něco tak přirozeného, jako je dýchání? * Ještě před pár týdny jsme byli poměrně šťastní. Přinejmenším do té míry, jak jsme mohli být v zemi sužované válkou s démony. Naše vesnice je v severní části vnitrozemí, sotva pár mil od Trollích skal, a tam si žádný démon netroufne. Nikdy jsme vlastně úplně nepochopili proč. Trollové jsou sice trochu prchliví a zakřiknutí, ale mírumilovní, a není tomu tak dávno, co jsme s nimi žili v symbióze. Před tím zákonem… Staré ztrouchnivělé dveře zavrzaly a hned poté jim do melodie zanotovala podlaha. „Jak je jí?“ ozval se ustaraný hlas a já se...
Podzim
Podzim. Vedra se zdála být tak úporná, tak silná, že nikdy neodejdou. Dnes už jsou jen vzpomínkou. Zvedá se vítr, listí lítá všude kolem, obloha zatažená, chlad. Ponurá předzvěst bláta a dešťů. Zimy. Tmy. Vlezlý vítr se dostává i pod nové a nové vrstvy oblečení, nic ho nezastaví. Avšak podzim je i krásný. Je barevný, smutný, teplý i mrazivý. Jako smutný klaun. Avšak nabádá nás k odpočinku, teplým nápojům, přemýšlení a spánku. Sluníčko si potřebuje odpočinout, aby se za půl roku vrátilo v plné síle. Stejně jako my. Déšť uspává nás a my bychom se měli nechat. Vyspat se. Odpočívat.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
