V zajetí času – Prolog

Někdy některé věci nemusejí být na první pohled takové, jaké se zdají. Někdy je dokonce možné cestovat časem. A že to není žádný med? Stačí si přečíst tento napínavý příběh a každému hned bude jasné, že…

V roce 1974 nastal zlom v dějinách lidstva. Nejmenovaný příslušník amerických ozbrojených sil a amatérský vědec prohlásil, že údajně přišel na to, jak cestovat v čase. Uznávaní odborníci té doby ho považovali za pouhého blázna a jeho teorii i s náčrtem stroje času zavrhli.
Našel se však mezi nimi jeden z uznávaných vědců, Nicholas Juge, který jeho názor sdílel, rozhodl se ho podpořit a poskytl jeho teorii médiím.
To, co následovalo potom, se dá přirovnat pouze k mohutné vlně tsunami, která smete vše, co jí stojí v cestě, a zanechá po sobě obrovskou spoušť. Lidé se této teorie chytili jako zlomený nebo nemocný člověk naděje a začali bombardovat úřad vlády otázkami, co je na tom pravdy? Kdo je ten nejmenovaný vědec? A proč vláda mlčí? Proč zatajuje tak důležité informace?

Na několika místech Spojených států začaly propukat nepokoje. Není dobré myslet si, že za to mohla pouze tato kontroverzní teorie. Spouštěcích mechanismů bylo mnohem více a toto byla jakási pomyslná poslední kapka. Jako jiskra nad dynamitem, který vybuchl.
Nepokoje se začaly šířit po celém území Spojených států a vláda byla tlačena do kouta. Lidé se stále více dožadovali odpovědí na mnohé otázky, z nichž některé přetrvávají až do dnešních dnů. Do všech těchto problémů se začaly míchat i vlády evropských zemí, především pak Anglie a Ruska, kterým se nelíbilo zatajování takto důležitých informací.

Kvůli stále narůstajícím nepokojům byla povolána armáda, ale stále se nedařilo zjednat pořádek. Mezinárodní vztahy byly čím dál napjatější, a tak byla vláda nucena jít s pravdou ven. Tedy alespoň to si všichni mysleli. Aby byla zpráva co nejvěrohodnější, přednesl ji samotný prezident Spojených států v doprovodu několika uznávaných vědců při mimořádném zasedání vlády 15. února 1975. Toto mimořádné zasedání se přenášelo téměř do každé světové země. Celý svět tajil dech při poslechu rádií, když konečně nadešel den, kdy se měla odhalit pravda.
Nepokoje se na chvíli utišily a lidé netrpělivě vyčkávali na prezidentovu řeč. V ulicích stále hlídkovaly kordóny policistů a vojáků a všude pobíhaly davy novinářů, kteří se snažili dostat co nejblíže k prezidentovi.

V jeho téměř hodinu dlouhém projevu se celý svět dozvěděl, že celá aféra točící se kolem teorie o cestování časem byla pouhým reklamním tahem jisté firmy Includes Industries, která se zabývala vývojem nových počítačových softwarů. Pomocí této reklamy chtěla údajně zvýšit své tržby, což se prý nakonec i povedlo.

Masy lidí po celém světě byly zklamány. Obrovská část z nich si v žádném případě a za žádnou cenu nehodlala připustit, že by to bylo pouhým reklamním trikem nějaké firmy. Spousta lidí i nadále šťourala v různých archivech, leč marně.

Po nějaké době se situace uklidnila. Nepokoje ustaly, zahraniční vztahy se vrátily do normálu a lidé chtě nechtě museli přijmout výrok prezidenta. Ne však všichni…