Starší příspěvky

Zarazila se. Co to ten chlap mele?
"Proč by to nešlo?" zeptala se.
"Tenhle úkol je už zadaný," odtušil Stařec.
"Ale, ale! A kdopak?"

Přistoupila ke vchodu a lehce zaťukala svou malou ručkou na dveře. Ty se krátce poté s vrznutím otevřely. Opatrně nakoukla hlavou dovnitř. Vypadalo to, že tam nikdo není. Celou vahou těla se opřela o dveře, které na takovou zátěž nebyly zvyklé, a s dalším vrznutím se otevřely dokořán, načež Laurë tohle nečekala a s hlasitým BUM dopadla na zem.

Povídka začíná v době, kdy musí skupina lidí opustit svůj domov kvůli častým útokům nepřátel. Hned na začátku příběhu přichazejí do svého nového domova, ale ani zde nebudou žít bez starostí. I zde je totiž čekají, kromě obyčejných problémů, i ti samí nepřátelé, ale tentokrát už nejsou tak bezmocní jako dříve. Jak to dopadne s lidmi, kteří se naučili bojovat, aby mohli pomstít své přátele a rodinné příslušníky? Čtěte dál a poznejte osudy téměř obyčejných lidí ...

Pokus o humoristickou fantasy povídku. Dva šarmantní hrdinové s inteligencí normanských nájezdníků podstupují všemožná nebezpečí a konzumují nejrůznější stvoření při hledání ztracené trojnohé ovce.

Tato povídka je o lásce, kterou předčasně ukončila smrt. V době, kdy jsem ji psala, jsem přemýšlela o věčnosti, o nesmrtelných tvorech a o tom, jak oni můžou chápat lásku, jak dokážou být štastni a milovat věčně jen jednu osobu. Tohle není o nesmrtelném tvorovi, ale o lásce, která se lehce změní v nenávist, když jeden člověk jde bezmezně přes mrtvoly, jen aby dokázal, že pro druhého udělá opravdu cokoli.

Umění, které se bojí ukázat se... Dokáže mladá Izabela přemoci sama sebe?

Kdysi dávno před tisíci lety žil mocný mág jménem Hurix. Byl to velmi silný mág, který dokázal udržet rovnováhu mezi dobrem a zlem. Jak však čas utíkal, Hurix stárnul, a tak těsně před svojí smrtí ukryl všechnu svou moc do kamene Rovnováhy. Několik let poté, když Zlo zjistilo, jakou moc kámen má, začalo o něj usilovat. V té době však žil i Hurixův bratr, který po několika pokusech, kdy se Zlo snažilo získat kámen, ho ukryl do tajné jeskyně. Tam ho následně o několik let později našli luční elfové, kteří si ho odnesli do svého království. Kámen měl však velikou moc, a protože se ho elfové báli, vrátili ho zpět na své místo. Řekli o něm však jakési Čarodějce, která kolem rozprostřela bludiště z ledu a na jeho konci nechala hlídat ohnivé draky. Mnoho lidí se pokusilo kámen získat, nikdo však neuspěl. Až jednoho dne byla pronesena věštba, která vypráví o elfce jménem Laurë. Ta, pokud se spojí s prvním člověkem, kterého potká, bude mít tu sílu ho získat.

„...A takto se rozšiřují temné síly po našich krajích! Díky těmto zplozencům temnot! To oni jsou vinni vším špatným! Právě takoví jako ona!“ dokončil mladičký kněz, který sotva vyšel ze semináře, plamennou řeč a rozrušený na nejvyšší míru ukázal prstem na mladou ženu, co se krčila při hradební zdi a přála si s ní splynout nebo být neviditelná.

Rušné nábřeží, pestrá směsice lidí – obchodníci, přístavní děvky, šlechtici. Vůně koření se mísí s puchem rybího tuku. Na trhu seženete téměř vše, pokud máte peníze, tak i to nejvzácnější zboží. Adity, jeden z městských států Zubatého pobřeží, se probudil do dalšího dne.

Dešťové kapky. Slyším je. Plazí se mi po tvářích a snaží se mne vyrušit ze snu. Usměju se. Běžte pryč, slyšíte? Na vstávání je ještě moc brzy! Venku je ještě tma. A mně se zdá tak krásný sen.