Starší příspěvky

Shine je nevyliečiteľne chorý chlapec, ktorý sníva o slnku a nebeskom posmrtnom živote. Jednej noci za ním príde upír a Shine musí žiť život v noci a posmrtnom živote na pekelnej zemi.

Moje idey byly krásné. Dostanu dobrou známku, potěším tatínka, potěším upíra v hloubi mé duše. Všichni budou potěšení a já na sebe budu moct bejt hrdá, že jsem přežila školní rok. Celá rodina by se sešla a jako každý rok by mě chválili, nad dortem, vysvědčením a nad obálkami, skrývajícími modré bankovky, které jsem nežádala. Nic jsem od své rodiny už nečekala, ale když se mi něco opravdu povedlo, upír neměl žízeň a necítil se sám natolik, aby si musel jít hrát sám se sebou. I když to zní úchylně. Všichni bychom byli spokojení. Rodiče by mě poplácali po zádech a pochválili by mě.. kéž by.

Jednoho dne zrána byla nějaká podivná nálada a došlo to tak daleko, že lidé chtěli založit vesnickou radu, vybrat opevnění a začít obchodovat s ostatními vesnicemi.

Ráno, když jsme se všichni probudili, jsme si upekli kousek masa a uvařil čaj. Hned po snídani jsem začal dodělávat náš nový dům. Šlo to jako po másle a k obědu byla už jedna polovina hotova.

Všechno se odvíjelo rychle. Každé ráno jsem vstala a každou noc jsem se snažila usnout. Často se mi to ale podařilo až druhý den, takže fialové kruhy zesilovaly a zesilovaly. Každou minutou jsem přemýšlela, jestli budu mít jednou obličej celý fialový. Opravdu jsem se asi stávala upírem, ta myšlenka mi utkvěla v hlavě. Znělo by to skvěle: Kateřina, krvelačná upírka. Střezte se!

Během noci se nic nestalo a hned poté, co pokryly zemi první ranní paprsky, jsme se všichni probudili. Museli jsme si postavit domy, opevnění a zasít, abychom přečkali zimu.

Od té doby uplynuly necelé dva měsíce. Laurë měla za úkol vydat se do lidského světa, i když neměla vůbec ponětí, kde přesně je. Ještě teď si pamatuje slova svého učitele:
„...musíš se vydat do lidského světa a najít tu mapu. A nezapomeň! První člověk, kterého potkáš, bude zároveň i ta nejdůležitější osoba v tvém životě.“ Ano...nezapomene. Jenže jak má hledat člověka, když neví, kde je?

Zarazila se. Co to ten chlap mele?
"Proč by to nešlo?" zeptala se.
"Tenhle úkol je už zadaný," odtušil Stařec.
"Ale, ale! A kdopak?"

Přistoupila ke vchodu a lehce zaťukala svou malou ručkou na dveře. Ty se krátce poté s vrznutím otevřely. Opatrně nakoukla hlavou dovnitř. Vypadalo to, že tam nikdo není. Celou vahou těla se opřela o dveře, které na takovou zátěž nebyly zvyklé, a s dalším vrznutím se otevřely dokořán, načež Laurë tohle nečekala a s hlasitým BUM dopadla na zem.

Povídka začíná v době, kdy musí skupina lidí opustit svůj domov kvůli častým útokům nepřátel. Hned na začátku příběhu přichazejí do svého nového domova, ale ani zde nebudou žít bez starostí. I zde je totiž čekají, kromě obyčejných problémů, i ti samí nepřátelé, ale tentokrát už nejsou tak bezmocní jako dříve. Jak to dopadne s lidmi, kteří se naučili bojovat, aby mohli pomstít své přátele a rodinné příslušníky? Čtěte dál a poznejte osudy téměř obyčejných lidí ...