O Popelce
Úsměv Vám i bobříkovi smíchu vyčaruje veselá veršovánka od Bibi Anne. -*- Bylo nebylo – byl jeden krásný den,Popelka s úsměvem vyráží si ven.Šaty má vetché, sukni má nuznou,vtom za ní dveře stařičké vrznou. „Pohni se, lenochu, ruce máš levé,flákáš se celé dny!“ macecha kleje.„Co si jen myslíš, že volno chceš mít?Bobříka smíchu že chceš ulovit?“ Popelka povzdychne, že maceše straší,za chvíli na kompost smetí vynáší.Taneční krokem se pod lískou projde,náhodou tři zralé oříšky najde. Popelka jeden z nich rozloupne v domnění,že jadýrkem báječným se dneska odmění.Diví se za chvíli, že v puse látku má,a potom na trávník šaty své rozkládá. „Obleč se, Popelko, nejvyšší je čas,na zámku ples bude, chystá se kvas.Princ už tam čeká a manželku vyhlíží,šanci máš na...
Na velikosti nezáleží
A máme tu dalšího bobříka ponaučení. Tentokrát z pera slečny Bibi Anne. -*- Žila byla fenka Jasmí. Byla to yorkšírská teriérka, tedy malé plémě už ze své podstaty. Ona sama byla ještě poloviční oproti svým sourozencům. V běžné přírodě by nepřežila ani náhodou, ostatní zvířátka by si z ní udělala sekanou či bifteky. Jenže Jasmí měla jeden kouzelný dar. Měla obrovské a statečné srdce – myšleno obrazně, samozřejmě. Byla to bojovnice nejen v životě, ale své srdce vkládala do všeho, co dělala. Nejraději měla svůj míček. Jak se vyrazilo ven, neviděla a neslyšela žádné pejsky ve svém okolí, ale jen fixovala očima, kdy její „dvojnožec“ sáhne do psí tašky, vytáhne míček, lehce na něj zapíská a hodí ho dopředu. Na ten povel vyrazila ven. Běžela, co jí...
Princezna a medvěd
Poobědové pohádky se bobříkovi spánku začaly líbit. A tak se spolu s ním začtěte do pohádky od pana Jamese. -*- Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami se tyčila skála a na té stál hrad. Ve věži toho hradu bylo malé okénko a za ním pokoj. A v tom pokoji bydlela maličká holčička. Nebyla to však obyčejná holčička, byla to princezna. Žila na hradě se svými královskými rodiči a celé dny si hrála se spoustou hraček a radovala se. Jednou, po přesně takovém dni plném únavných hrátek, princezna ulehla do postýlky a hned se ji začala klížit očka. Jak poklimbávala, venku se vzedmul strašlivý vítr, až se borovice na skalním svahu ohýbaly. Nedlouho poté se ozvalo hrozivé hučení a dunění, zatímco měsíční svit zakryl temný stín. Hučení nabralo podobu svistu...
Zkratka zvaná prodlužovačka
Pro bobříka toulavých bot napsala Khariane Wolf úsměvnou povídku o tom, jak cestují smolaři- -*- Cíl cesty: hrad Pecka, odhadovaná délka cesty: “za chvíli tam jste” V době, kdy se tento příběh odehrává, jsem byla ještě malé dítko, které se sotva naučilo číst a psát. S mamkou jsme často jezdívaly obdivovat krásy Česka, a tentokrát jsme se odebraly do Lázní Bělohrad užívat si krásný čistý vzduch a přírodu. Já i mamka jsme takoví ti životní smolaři, když se něco může pokazit, tak se to prostě pokazí, a proto byla mamka vždy připravena na možné katastrofy. Kdo zaručeně spadl do vodní atrakce v zábavním parku? Já. Kdo onemocněl střevní chřipkou po prvním jídle v hotelu? Já. Kdo zpanikařil mezi divou zvěří (rozumějte kůzlaty)...
Jeden rok
Slečna Eame Vórimar sepsala pro bobříka tajemných dálek krásná haiku. -*- Leden Sněhu všude dost, hlavně dětem pro radost, co iglů staví. Únor Tvrdý je měsíc, který hladomor nese, tak zásoby měj. Březen Ještě je zima, však s jarem se střídá, a teplo přidá. Duben Teplejší noci, přes den bez bundy moci, už je nám lépe. Květen Kytičky kvetou, sníh po zimě vypijou, a život začne. Červen Děti se těší, prázdniny jsou za rohem, volno jim začne. Červenec Přináší léto, koupání a bavení, všichni ocení. Srpen Léto odchází, dovolené už končí, škola za dveřmi. Září Začíná škola, podzim už na nás volá, začíná sklizeň. Říjen Deštivo a chlad, jelení říje je čas, jest posvícení. Listopad Listy padají, lesy se obarvují, příroda jde spát. Prosinec Vánoční je čas, rodiny se schází...
Zcestovalý bobřík Břéťa
Bobřík toulavých bot v podání veršů a slečny Christiny Meadows. -*- I vydal se nám na cestu, malý bobřík Břéťa,lákaly ho dálné kraje, všechny kouty světa.Cestovat a poznávat, co lepšího může být?Objevovat cizí země, jejich stylem chvíli žít. Cesta kolem světa, pro bobříka výzva velká,není zrovna nejkratší, zeměpisná délka.Řeky, moře, oceány, to vše zatím nepoznané,chtěl se vydat snad i tam, kam se leckdo nedostane. Břéťa už si balí kufřík, do uzlíku svačinku,hrůza a děs jímá jeho bobří maminku.„Vždyť teď řádí pandemie, nikam, Břéťo, nemůžeš!“„Neboj, mami, napiju se té magické emulze.“ „Zajistí mi imunitu, proti všem těm chorobám,vrátím se jak rybička, na to ti své slovo dám!“„Dobře tedy, šťastnou cestu...
Strach vzniká uvnitř…
Pro bobříka strachu napsal Alex Blake poutavou povídku. Však se nenechte pobízet a čtěte. -*- Byl to úplně normální den jako každý jiný. Vracel jsem se unavený domů, tma padla na město už před hodinou a já jen sledoval krajnici silnice, jak se autobus blížil k mé cílové zastávce. Řidič zabrzdil poněkud prudčeji, ale já to čekal a přidržel se opěradla sedadla. Jakmile se otevřely dveře, vyskočil jsem ven a těšil se na teplo domova, které mě mělo čekat už za zhruba čtyři minuty. Prošel jsem pod viaduktem a odbočil ze silnice na vyšlapanou cestičku. Stejnou cestu jsem absolvoval už minimálně tisíckrát. Věděl jsem, že lampa u viaduktu nesvítí a že na cestičku skoro není vidět. Ale nejsem žádný posera, a navíc mám skvělou...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
