Ve výškách

Ve výškách

Pan Cinex svým životním příběhem už zaujal minimálně bobříka velkých citů. A nyní svým zážitkem s jeho milovanou přítelkyní zaujal i bobříka toulavých bot.

-*-

„Pozor, musíš vykročit druhou nohou, jinak spadneš!“ zakřičel jsem na ní.

Stál jsem asi deset metrů od ní, na druhé straně propasti. Při pohledu dolů mě svíjela závrať z té neskutečné výšky. Sledoval jsem jí, jak kráčí po rozpadlých, starých, dřevěných prknech. Šla přímo za mnou. Co její krok, to vyšší tep jsem měl. Bál jsem se o ni hrozně moc. Stačil ani ne centimetr a spadla by někam hluboko dolů. „Už jen krok a jsi tu!“ říkám jí s nadšeným výrazem.
„Nééé!“ zakřičela a smekla se jí noha.
Padala dopředu a na poslední chvíli jsem jí chytil za ruku, přidržel a vytáhl k sobě. Stáli jsme na dřevěných prknech, někde mezi vysokými stromy. Už jen odhadem tak sto metrů a budeme na konci. Tenhle záchytný bod byl opravdu hodně vysoko, jak jsme tam stáli, tak se nám oběma motala hlava.
Plní adrenalinu jsme se rozhodli pokračovat dál. Šel jsem opět první. Udělal jsem první krok, prkno se zhouplo do strany a já se viděl někde dole v hlubinách. Zastavil se mi dech. Chytl jsem se lana, které drželo to prkno. Vytáhl jsem se nahoru. Druhou nohou jsem se pokusil zapřít se o prkno další. Povedlo se.
Po pár minutách jsem se dostal k dalšímu záchytnému bodu. Stoupl jsem si zády k vysokému stromu a čekal opět na ni, abych jí když tak mohl znovu poskytnout pomocnou ruku a ona se nezřítila do útrob tajemné výšky. Zvládla to výtečně. Hodinu jsme se přesouvali skrz záchytné body do samotného konce.
Síť, tak to ne! Museli jsme se dostat skrz obrovskou pavoučí síť k poslednímu bodu. Chytl jsem se tedy lana, pokusil se udělat první pohyb a v tu chvíli jsem se celý zhoupl dozadu. Síť mě neudržela, v posledním momentu jsem se stihl chytit jiného lana, které tvořilo tu obrovskou spletitou síť. Bylo vidět, že tu někdo před námi musel být, síť byla značně potrhaná. Tak tenhle úsek byl šílený! Oba vyčerpáni jsme po pár minutách dorazili na nejvyšší místo. Stáli jsme přikováni zády ke stromu, podívali se na sebe a dali si asi naší poslední pusu. Teď to přišlo, otázka života a smrti.

Připnuli jsme karabinu na dlouhé ocelové lano a sjeli s Prin dolů. Dolů na zem. Pod ten nekonečný lanový park v jižních Čechách.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *