Pohádka o Lamičce
Je sice pravé poledne, ale i po obědě někteří chodí spát. A pro ně je tu pohádka z pera Gity Hrdličkové. Snad si ji užijete stejně jako bobřík spánku. -*- Bylo, nebylo… za sedmero horami a devatero řekami se rozkládal šeříkový háj, který byl domovem rodince lam. Maminka Lama i Tatínek Lama byli spořádaní, dobře vychovaní a vcelku prakticky smýšlející tvorové. Jejich dítě, kterému pro malý vzrůst nikdo neřekl jinak než Lamička, bylo vyložený snílek a ke spořádanosti svých rodičů mělo dost daleko a k praktičnosti ještě dál. Lamička se v jednom kuse zapomínala v říši snů a poklidný život v šeříkovém hájku by nejraději vyměnila za to být jednorožcem, který umí čarovat a každá den zažívá neuvěřitelná dobrodružství. Uklidit si pokoj nebo vynést odpadkový koš do...
Zelený čaj
Právě ulovený bobřík velkých citů a Saiph ví, že kvůli té pravé lásce může klidně vystydnout i čaj. -*- Kouřil. Požitkářsky svíral cigaretu mezi prsty, pohled upřený do dáli a nikam. Před sebou měl světla nočního života, ale nevnímal je. Seděl, přemýšlel a zároveň se snažil na nic nemyslet. Kouř vydechoval v téměř pravidelných intervalech. Třásl se zimou, byl oděný pouze do tenkého bavlněného trika a černých boxerek. Bylo sice ještě léto, ale noci byly posledních pár týdnů chladnější než obvykle. Přesto se nezvedl. Zhluboka se nadechl, dokouřil cigaretu, roztřesenými prsty vytáhl další. Nahnul se, ze stolu si podal zapalovač. Zaplál oheň. Vdechl kouř do plic, přivřel oči. Bylo mu vlastně docela příjemně. Myslel si, že jakmile celý tenhle…...
Il Teatro Del Silenzio
Obujte si pohodlné boty a spolu s bobříkem toulavých bot a slečnou Kešou z Borové se vydejte na procházku slunnou Itálií. -*- Tak přesně na tom koncertu jsem nebyla. Ale stála jsem na tom místě týden před jeho konáním. Stála jsem v přírodním amfiteátru z dob Etrusků a recitovala svou oblíbenou báseň. Poslouchal mě hmyz, který hlasitě komentoval můj umělecký výkon, a v závěru mě doprovázely divoké kachny, které si v rákosí obklopujícím jezírko pořídily letní lázně. Kdysi jsem jela několikrát na stejný zájezd se stejnou cestovní kanceláří. Vlastně i se stejnou průvodkyní. Protože jsem už znala program, domluvila jsem se s ní, že vystoupím z autobusu ve Volteře, půjdu si po svých, a zase se k autobusu vrátím pozdě odpoledne, až se bude vracet z celodenního výletu po...
Vílí prach
V pátém kole bobřík veršů málem šokem omdlel. To, když mu slečna Newika naservírovala krásnou a neskonale dlouhou báseň. -*- Na mechu malinká víla si sedí Sedí vprostřed zeleného lesa Od ní vůkol píseň se nesa Zvědavě na svět okolní hledí Na mechu barvy nejdražších smaragdů Zpívá si, zpívá o matičce Zemi Nejkrásnější planetě mezi všemi Zpívá, jak by znala ji celou, opravdu Její slova nesou se pod klenbou z větvoví Pod klenbou korun statných stromů Oni a semínka? Dávno již tomu! Skřivánek zpívá s ní, tiše jí napoví Skřivánek postrčí píseň tu o světě Přírodu přenádhernou jistě chválí Z výše ji vídá – změnit téma však neotálí Zajímá se o lidi na velké modré planetě Skřivan, co na větvi sedává pod červánky Drobný krasavec notující v hávu peří Štěbetá víle a víla...
Den blbec
Každého sem tam potká den blbec. Po čase se ale takovému dnu lze i zasmát. Tohoto bobříka smíchu ulovila Mia Whitebear. -*- Ulomil se mi kousek zubu. Ne, to není k smíchu. To je spíš k pláči. Dobrou čtvrt hodinu stojím před zrcadlem s vytřeštěnýma očima. Dalších deset minut si do dutiny ústní svítím baterkou a snažím se namluvit, že se mi to jenom zdálo. Nezdálo. Tohle se mi teď vůbec nehodí! Začíná školní rok, ve sborovně je nás poskrovnu a moje cesta k zubaři do jiného kraje zabere skoro celé dopoledne. To se ředitelce zamlouvat nebude… V noci špatně spím. Děsí mě sny v podobě zubaře v podivném bílém munduru, který spíš připomíná strašidlo než člověka, který mě zbaví problému. Opřená o sklo doháním...
Těžké začátky
Začátky většinou bývají těžké. Ale když se za čas ohlédnete zpátky, dokážete se nad nimi i zasmát. Právě takový příběh pro bobříka smíchu sepsala slečna Indris Elwinor. -*- Johana si naposledy zkontrolovala, že má připravené všechny věci a vyrazila. Byl už nejvyšší čas. Za žádnou cenu nechtěla přijít první den na praxi pozdě. Na tento den se těšila již od okamžiku, kdy jako vyplašená patnáctiletá žačka poprvé prošla branou zdravotní školy. A nyní, po dvou letech studia mohla poprvé zamířit na dětské oddělení. Na to se těšila ze všech nejvíc. Měla děti ráda, líbila se jí jejich nevinnost a bezprostřednost. Jak se pomalu blížila k bráně pavilonu dětské chirurgie, začalo jí být trochu úzko. Co když zase něco pokazím? Musela si totiž přiznat, že má tak trochu talent...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
